středa, 5. duben 2006

Marc-Antoine Charpentier: Grands Motets a double ch´ur

Napsal(a) 

Marc-Antoine Charpentier: Grands Motets a double ch´ur Marc-Antoine Charpentier: Grands Motets a double ch´ur

Amel Brahim-Djelloul, Robert Getchell, Jean-Francois Lombard, Stephan van Dyck, Jean-Francois Novelli, Maarten Koningsberger, Edwin Crossley- -Mercer, Les Pages et les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles, Musica Florea, Olivier Schneebeli. Produkce: Céline Parfenoff. Text: A, F. Nahráno: live, 10. a 11. 12. 2004, Chapelle royale du Château de Versailles. Vydáno: 2005. TT: 64:57. DDD. 1 CD Harmonia mundi K 617171 (distribuce Classic).

Marc-Antoine Charpentier proslul především jako první francouzský skladatel latinských oratorií (histoires sacrées) podle vzoru Carissimiho. Ve Francii, která se stavěla velmi nevraživě vůči všemu cizímu, uplatnil tento Carissimiho žák a obdivovatel s úspěchem i jiné italské speciality, zvláště benátskou vícesborovou techniku a s ní spojený cit pro využití prostorovosti v hudbě. Charpentierovy dvojsborové skladby mají v kontextu francouzské duchovní hudby 17. století výjimečné postavení. Zatímco francouzská dvojsborová moteta bývala obvykle komponována pro malý (petit choeur) a velký (grand choeur) sbor za doprovodu jednoho orchestru, Charpentier po italském vzoru pracoval s dvěma vyrovnanými skupinami vokalistů (sboristů i sólistů) a instrumentalistů.

Nahrávka Charpentierových dvojsborových velkých motet (Super flumina Babylonis H.171, Quam dilecta H.167, Quare fremuerunt gentes H.168, Magnificat H.74 ) je druhým projektem dirigenta Oliviera Schneebeliho ve spolupráci se souborem Musica Florea (prvním byla nahrávka velkých motet Lullyho, recenzovaná v HARMONII 3/2005). Schneebeli, uznávaný odborník v oblasti francouzské barokní hudby, je dlouholetým uměleckým vedoucím sborů Les Pages & Les Chantres , založených roku 1987 při Versailleském centru barokní hudby se záměrem oživit tradici francouzských katedrálních sborů 17. a 18. století s jejich originálním zvukovým koloritem daným složením "a la francoise" (Les Pages je dvacetičlenný dětský sbor, Les Chantres šestnáctičlenný smíšený s mužskými alty).

Schneebeli zdůraznil jak rétorický ráz Charpentierovy hudby, tak i její tanečnost. Sbor je přes jisté hlasově technické nedostatky (ve vyšších polohách forsírující a vibrující soprány) dirigentem velmi dobře připraven zvláště v precizní deklamaci. Nejlépe proto vycházejí dramaticky deklamativní pasáže přednášené s velkým zápalem, zatímco polyfonie, jež je u Charpentiera přeci jen komplikovanější než například u Lullyho, zní (částečně i vinou akustiky) poněkud nepřehledně. Sólisté tvoří barevně vyrovnaný ansámbl se společně cítěným frázováním a přesvědčivě tlumočí obsah zpívaného slova. Výborný výkon s přirozeným citem pro specifika francouzského způsobu hry podala Musica Florea (otázkou je obsazení basových hlasů violoncelly a kontrabasem, neboť až do konce 17. století byl ve francouzském orchestru jako basový smyčcový nástroj kromě violy da gamba užíván pouze takzvaný basse de violon, to jest violoncello laděné o celý tón níže). Nahrávka je rovněž záslužným dramaturgickým počinem, neboť dvě moteta - Super flumina Babylonis a Quare fremuerunt gentes jsou na CD nahrána poprvé.

Vydavatel: Harmonia mundi/Classic

Stopáž: 64:57

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.