Magdalena Kožená – mezzosoprán, Benátský barokní orchestr, Andrea Marcon. Produkce: Arend Prohmann. Text: A, N, F. Nahráno: 10/2008, Kulturzentrum Grand Hotel, Toblach/Dobiacco. Vydáno: 2009. TT: 77:19. DDD. 1 CD Archiv Produktion/Universal 00289 477 8096. Alternativa: Bartoli – Vivaldi Album (Decca).
Tip Harmonie
Není pochyb o tom, že Magdalena Kožená má u firmy velmi dobrou pozici a že výrazně spoluurčuje dramaturgii svých desek. Může si dovolit „prosazovat“ v rozumné míře do katalogu české autory, evidentně také zatím odolává ryze komerčním, v lepším případě i jen mezižánrovým projektům. Pro další ryze umělecký titul, pro CD s Vivaldiho áriemi, nepočítáme-li její podíl na dříve natočeném kompletním oratoriu Juditha triumphans , tak mimochodem ve své diskografii první, vybírala s citem a zdařile. Skladatele její deska v očích mnoha posluchačů může osvětlit z překvapivé strany – je u nás přece jen znám spíše jako autor instrumentální hudby, a je jedno, ať už je tomu tak díky někdejším aktivitám Slovenského komorního orchestru, nebo prostřednictvím nových počinů z oblasti autentického a poučeného přístupu ke staré hudbě. Co však ve Vivaldiho hudbě instrumentální i vokální zůstává konstantou (je to při poučené interpretaci zvýrazněno, ale bylo to do značné míry přítomno i ve hře zmíněných „Warchalovců“), je kontrastnost, prostá zpěvnost, výrazná citovost, vcelku jednoduché harmonie a často i zemitost. A tak třeba hned úvodní krátká árie z opery Tito Manlio dává zaznít tiché pomalé náladě s podkresem cembala, docela příbuzné světu vivaldiovské Zimy. I v dalších číslech se objevují postupy důvěrně známé ze sólových koncertů, avšak je tu i mnohem víc – velká dramatická imaginace autora i jeho interpretky, která dodává výrazu na jedinečné atmosféře naléhavosti a citové zaangažovanosti. Může to být neseno strhujícími koloraturami jako u árie z Judithy triumphans , stejně jako třeba táhlou tesklivostí v případě devítiminutové nádherné scény z opery Farnace (track 4 – Gelido in ogni vena ). Čísla se střídají, žádné není stejné, Vivaldi překvapuje mnohotvárností invence a Magdalena Kožená znovu a znovu potěší barvou hlasu, vemlouvavou ve spodních rejstřících (v árii Nel profondo cieco mondo z opery Orlando furioso – track 8 – dosahující až k úctyhodnému spodnímu g) a naléhavou v horních partiích; potěší přesným a přesvědčivým vcítěním do rozpoložení ztvárňované postavy, potěší technikou, přesným vystižením základního nastavení či zaměření árie. Srovnávání s Cecilií Bartoli, které se pochopitelně po její dřívější vivaldiovské desce nabízí, je stejně ošidné jako zbytečné. Magdalena Kožená nemá její perlivý hrdelní tón, koloratury proto tvoří jinak – i když ne horší. Stejně tak nedosahuje až nezadržitelné a živočišné živelnosti slavné Italky, ostatně naprosto neopakovatelné. Není to však potřeba. Projev české pěvkyně je prostě její vlastní: lyričtější, umírněnější, často vlastně niternější, vzdechy jsou jímavější. V této poloze se ostatně deska pohybuje o něco víc než v poloze zdůrazněné virtuozity. Nádherná je dlouhá árie z opery Orlando furioso (track 6), kde se sólový hlas střídá a pojí s ozdobnými sóly dřevěné příčné flétny. Doprovod, lépe řečeno kongeniální spolupráce Benátského barokního orchestru , to je druhá báječná stránka desky. Působí na posluchače samozřejmým dojmem, jako skutečné partnerství. Když ovšem přijdou rychlé pasáže, masivní unisona a náhlé nárazy drsných akordů, pak orchestr dobových nástrojů strhne ráznou a dravou pevností akcentů, která by klidně mohla podpořit i zmíněnou Cecilii Bartoli… Magdalena Kožená na své nejnovější desce každopádně ukazuje, že je na vrcholu vokálního mistrovství, které jí dovoluje pohrávat si s technickými i výrazovými finesami mnoha různých hudebních oblastí – od komorních písní přes klasicistní i romantické operní árie po tak široce rozpjaté kontrasty, jaké tvoří na jedné straně Vivaldiho operní hrdinové a hrdinky a na druhé straně Julietta Bohuslava Martinů, z níž se letos na trhu v její interpretaci objevily obsáhlé symfonické fragmenty, uvedené loni v Praze v koncertní premiéře.
Petr Veber
HHHHH
Nahrávka Magdaleny Kožené s Vivaldiho áriemi zkušené pozorovatele trhu s vážnou hudbou patrně nepřekvapila. Nevyužít „čerstvě“ zprostředkované Vivaldiho operní partitury právě v této době by byla skutečně velká škoda. Sběratelům „souborné“ edice Vivaldiho oper u firmy Naïve, kteří dosud mohli absence naší zpěvačky jen želet (výjimku tvoří účast na nahrávce oratoria Juditha triumphans ), se tímto snímkem dostává jisté satisfakce. Magdalena Kožená si osobně vybrala patnáct árií od autorovy prvotiny Ottone in villa (1713) až po Griseldu (1735). Převažují skladby pomalé v mollových tóninách, které jsou uměleckému naturelu Kožené nejbližší a mimo jiné sympaticky dekonstruují obraz Vivaldiho–autora–veselých–koncertů. Podobný názor ostatně vyjádřila i sama umělkyně v rozhovoru pro Hospodářské noviny koncem loňského roku. Dramaturgie snímku je ovšem pečlivě sestavená, takže na správných místech zazní také typické dramatické árie „di furore“ s ohnivými koloraturami a nechybí ani árie na „lehčí notu“ s Vivaldiho charakteristickými tanečními rytmy. Celek je uzavřen krásnou, lehce melancholickou árií z opery L’Olimpiade . Magdalena Kožená v této nahrávce opět dostála své pověsti výjimečné zpěvačky schopné překračovat nejen hlasové obory, ale i žánry a stylová období. Mezi nejlepší árie patří bezpochyby Gelido in ogni veno z Farnace , kterou umělkyně sama označila za svou oblíbenou – vokální technika včetně opakovaného trylku je úchvatná, pointování frází výborné. Jedinečné kouzlo, částečně vyvěrající z krásně modelovaných frází a hry s barvami, má rovněž úvodní Sonno, se pur sei sonno z Tita Manlia a podobně laděná árie Oronta z Korunovace Daria (Non mi lusinga vana speranza ). Charakteristickou pečeť celé nahrávce dává hloubka, s níž se Kožená dokáže do árií ponořit, a zcela po právu je proměnit v malá dramata. Nemalý podíl na tom má i Venice Baroque Orchestra s dirigentem Andreou Marconem . Zvuk ansámblu je jemný v pianissimech, v tutti hutný, expresivní forte jsou výrazná, akcenty někdy možná příliš úsečné, ale nikoliv drsné, jak lze u některých orchestrů dnes slyšet. Charakter árií, volba temp, dynamický plán a četné vlny, témbrové odstíny a skvělé vypracování frází prozrazují, že se umělci nejen dobře poučili na snímcích v řadě labelu Naïve, ale také je mnohdy ještě předčili a nabídli sugestivnější, promyšlenější interpretaci. Posloucháte-li celou nahrávku pozorně a s texty před očima jako náročný dobový operní divák, možná vás napadne, jsou-li všechny ty drobné efektní „dramatické“ prvky vždy zcela v souladu s charakterem postavy a situace. Jak kupříkladu chápat několikanásobně prodloužený průtah na první slabiku slova „gelido“ v závěru zmiňované árie Farnaka? Má to co ještě dělat s otcem, který se hrozí, že poslal svého syna na smrt? Podobně kadence a vůbec celá árie Griseldy Ho il cor gia lacero , která je sice velmi emotivní, ale – jedná se skutečně o strach, co zde hrdinka prožívá? Tyto kritické nuance lze jistě vnímat jako ryze subjektivní dojem: kdo chce, ať o nich přemýšlí, ostatní nechť laskavě prominou – dojem s této okouzlující nahrávky těmito postřehy jistě kazit nelze a důvod pustit si celý snímek znovu je opět nasnadě.
Marc Niubò
HHHHH
První vivaldiovské CD Magdaleny Kožené představuje skutečně pozoruhodný projekt: zpěvačka se tu prezentuje v operním a oratorním repretoáru, který sama vybrala – aniž by byla měla možnost ho před natáčením vyzkoušet na koncertě. Nevstupovala tu ovšem na úplně neznámou půdu, poněvadž s L’orchestra barocca di Venezia nahrávala už dříve (Händelovy árie) – a bezpochyby i víckrát spolupracovala. Dramaturgie CD je založena na číslech, vybraných z Vivaldiho oper Tito Manlio , RV 738 (1719), La verita in cimento , RV 739 (1720), Farnace , RV 711 (1727), Arsilda, Regina di Ponto , RV 700 (1716), Orlando furioso , RV 728 (1727), Ottone in Villa , RV 729 (1713), Griselda , RV 718 (1735), L’incoronazione di Dario , RV 719 (1717), Orlando finto pazzo , RV 727 (1714) a L’Olimpiade , RV 725 (1734), a oratoria Juditha triumphans , RV 644 (1716); sleeve-note obsahuje nejen texty árií, ale i stručné obsahy jednotlivých oper. Vivaldi je tu jako skladatel předveden v nejlepším světle – jeho árie, psané jak pro ženské tak mužské postavy (to jest kastráty) jsou různorodé co do nálady, interpretačně náročné a kompozičně vysoce kvalitní – žádají si opakovaný poslech, poněvadž detaily jejich stavby ucho napoprvé nezachytí. Magdalena Kožená nezůstává tomuto repertoáru nic dlužna – její dnes zralý hlas působí stejně svěže jako v dobách, kdy se starou hudbou začínala pod vedením Pavla Klikara v souboru Musica Antiqua Praha a posluchače přitahovala především nezvyklou, charakteristicky „medovou“ barvou svého hlasu. Lehce překonává výšky, které mnohým jejím kolegyním působí potíže (nemá důvod si pomáhat forzí, která by v barokní tvorbě byla nestylovým prvkem, a nijak zvlášť dobře nepůsobí ani v pozdější hudbě), nespokojuje se pouhým zpěvem Vivaldiho melodií, ale zprostředkuje obsah textu i význam jeho jednotlivých slov. Orchestra Barocca di Venezia ji pod taktovkou Andrey Marcona doprovází způsobem, se kterým se našich zeměpisných šířkách setkáváme jen zřídka, ale který je pro italské ansámbly dobových nástrojů charakteristický: pevný, určitý způsob nasazení i v nejhlubším pianissimu, které posluchač spíš tuší, než slyší, a ostře kontrastující forte až fortissimo, které může středoevropskému posluchači znít i drsně, v kontrastu s pianem je však velmi efektní a zvukově zajímavé. Podobně je tomu i s tempovými proměnami: rychlé pasáže beží kupředu závratným tempem, pomalé vynikají vláčností pohybu. Vzhledem k tomu, že je toto CD svým způsobem chválou umění Magdaleny Kožené, nepřekvapí, že se sleeve-note věnuje Vivaldiho opernímu odkazu jen krátce a spíš se soustředí na to, jaké pocity vyvolávají jeho árie u zpěvačky a jaký je její názor na ideál vivaldiovské interpretace. Informace o orchestru jsou minimální – je tu sice seznam jeho členů, chybí však jak datum založení (1997), tak alespoň stručný životopis dirigenta, který se zasloužil o spartace árií (jistě by tu stálo za zmínku alespoň to, že Andrea Marcon patří k nejvýznamnějším představitelům hnutí za historicky poučenou interpretaci starší hudby v Itálii, jako cembalista a varhaník získal řadu ocenění v soutěžích, vyučuje hru na tyto nástroje na prestižní Schole Cantorum Basiliensis a založil jeden z nejpozoruhodnějších italských souborů dobových nástrojů – Sonatori della Gioiosa Marca). Trojjazyčný sleeve-note (angličtina, němčina a francouzština; italština jen v textech árií) uzavírá poděkování Siru Simonu Rattleovi za přátelství a muzikologovi Frédericu Délarméa za odbornou pomoc. S výhradami, vyjmenovanými výše, je toto CD připraveno vzorně, a jako celek představuje hodnotu, která by neměla chybět ve sbírce žádného diskofila, který se vážně zajímá o barokní hudbu (už proto, že podobně kvalitních vivaldiovských nahrávek na našem trhu není takový dostatek, aby bylo možné právě tuto přejít bez povšimnutí).
Michaela Freemanová
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
