pátek, 16. červenec 2004

Magdalena Kožená: Songs - Ravel, Šostakovič, Respighi, Schulhoff, Britten

Napsal(a) 

booklet booklet
Již první písňový recitál Magdaleny Kožené s milostnými písněmi Dvořáka, Janáčka a Martinů představil tuto zpěvačku jako svrchovaně disponovanou interpretku tohoto žánru. Druhé písňové album její mistrovství nejenže potvrzuje, ale rozšiřuje o další styly a výrazové oblasti. Pozoruhodně a neobvykle na něm "vymalovala" písňový obraz první poloviny 20. století tak, aby postihla kontrasty a kompoziční různorodost skladatelů odlišných národností i jazyků, a přitom celku zachovala hlubokou vnitřní konciznost. Trojice Madagarských písní Maurice Ravela z let 1925-26 má mužský erotický náboj, ženská interpretace do bohaté škály barev a náladových odstínů vnáší další napětí. Šostakovičovým pěti Satirám na slova Saši Čornogo dominuje kousavá ironie ve specificky ruské ambivalenci zahořklosti a rozjařenosti. Vedle toho je Respighiho Západ slunce z roku 1914 velkou lyrickou básní o neopětované lásce. Paletu nálad rozšiřují Tři portréty nálad Ervína Schulhoffa z roku 1913, z nichž vyzařuje smírná melancholie. S ní kontrastuje pětice ukolébavek Benjamina Brittena, která vznikla v roce 1947 nikoli pro Pearse, ale pro mezzosopranistku Nancy Evans pod názvem Kouzlo ukolébavek určených spíše dospělým než dětem. Pro Koženou jsou písně intimním dialogem, ve kterém se prolíná, proplétá, podporuje i sváří mnoho vrstev sdělování a vztahů mezi textem (ale i specifickým zněním francouzštiny, ruštiny, italštiny, němčiny a angličtiny), pěveckou linkou, instrumentální složkou a interprety. Východiskem je ale vždy obsah textu, o kterém si - plně zaujatá a přesvědčená - "povídá" s posluchačem. Emocionální energií tohoto sdělování jej okamžitě vtahuje do situací a dějů a jeho pozornosti i napjatému očekávání nedovolí ani na chviličku polevit. Některé písně se přeženou jako prudké bouře emocí, nad jinými se klene mírnost, srozumění a klid; některé srší ironií, z jiných tryská erotické napětí; některé se chvějí neklidem, jiné jsou pevné a odhodlané. Při všech ale Magdaleně Kožené upřímně věříme a podléháme kouzlu jejího měkkého tvárného hlasu. Album nabízí podmanivý posluchačský zážitek i díky perfektní souhře s instrumentalisty.

Helena Havlíková

Nemohl jsem se vyrovnat (a přiznám se, že tyto problémy mívám občas stále) s faktem, že některá špičková vydavatelství neuvádějí žádné biografické údaje o protagonistech nahrávek, které exkluzivně zastupují. Kalkuluje se s jejich všeobecnou známostí vyplývající v neposlední řadě i z častějších nákupů nosičů dotyčné firmy. Tentokráte mi však absence těchto informací nevadí, neboť pocit, že máme v podobě Magdaleny Kožené už samozřejmé zastoupení u vydavatelství Deutsche Grammophon, je velmi příjemný. V bookletu právě tohoto CD je ovšem interpretka zajímavě prezentována prostřednictvím vlastních názorů na některé skladby, což je mnohdy užitečnější než sebepodrobnější biografie. Exkluzivita Magdaleny Kožené trvá několik let a její výsledky v podobě celé řady zajímavých projektů jsou pozoruhodné. Při prvním pohledu na toto nejnovější CD možná ne jednoho napadne otázka, zda jeho repertoár je dostatečně nosný k tomu, aby zachoval vysokou laťku těch předcházejících (zvláště českého písňového recitálu a nedávného francouzského operního recitálu). Možná, že i přes sympatickou přítomnost tří písní Schulhoffových na německé texty bylo od Magdaleny Kožené možno očekávat pokračování v nahrávání další české písňové tvorby - podobně, jako jsme tomu byli svědky u Švédky Anne-Sofie von Otter. Tamnímu repertoárovému teritoriu to velmi pomohlo. To jsou ovšem pocity pouze prvotní. Při poslechu CD kapitulujeme a veškerá "kdyby" jdou stranou (ostatně, co se týká českého repertoáru, jistě nebylo ze strany sólistky řečeno poslední slovo). Hlavním trumfem nového alba je právě dramaturgie - různorodá, a přece jakoby latentně propojená. Je zajímavé, že písně se pohybují spíše v oblasti sopránové (pěvkyně se v něm už nejednou skvěle prezentovala), ovšem hlubší polohy nejsou výjimkou. Jsou vesměs zastoupena díla 20. století z několika evropských teritorií, zvýrazněna i patřičnými jazykovými verzemi. S výjimkou sarkasticky laděných písní Šostakoviče jde vesměs o lyrické výpovědi - od bouřlivých milostných vzplanutí (Ravel) až po jímavé ukolébavky (Britten). Zdálo by se tedy, že by mohla hrozit určitá jednotvárnost. Obavy jsou zcela zbytečné - právě kontrast je dalším pozitivním atributem celého recitálu, a to jak v charakteru jednotlivých děl, tak ve výrazové škále interpretky. Pokud sledujeme jevištní kreace Magdaleny Kožené, nemůžeme být až tak překvapeni. Své mimořádné herecké schopnosti prezentuje zdánlivě spíše introvertně působící umělkyně se strhujícím mistrovstvím. Celé CD začíná Magdalena Kožená - a to je vzhledem k tomu, že posloucháme CD zmiňované firmy, další radostné zjištění - za doprovodu českého violoncellisty Jiřího Bárty , který je jedním z řady účinkujících instrumentalistů. Bártův vstup je relativně malý, nicméně o něm můžeme hovořit jako o debutu u DG. A vyšel mu výborně! Pro mnohého méně známé Ravelovy Madagaskarské písně jsou kromě exotických prvků laděny velmi eroticky a texty jsou určeny muži, nicméně Kožená nevidí důvod, proč by jejich tlumočníkem neměla být žena. Naprosto dokonale promyšleným výrazem to dokazuje. Úplně jiná výrazová mozaika (radost z přírody, ironie, bizarní obrazy ze života) nás čeká v Šostakovičových Satirách s náměty společenskými, nám ne až tak vzdálenými (reagují na ruské poměry předrevoluční, platící však i v pohnutých dobách dalších). Pro leckoho bude nemalým překvapením rozsáhlá (čtvrthodinová) poema Il tramonto (Západ slunce ) od autora, jehož známe spíše ze sféry instrumentální - Ottorina Respighiho. I ta je zde vlastně uplatněna: Henschelovo kvarteto je Kožené hebkým společníkem, a to nejen v doprovodu, ale i v několika samostatných vstupech. Náš Schulhoff je zastoupen Třemi portréty nálad s lyrikou zase zcela odlišnou. Benjamin Britten album uzavírá Ukolébavkami - celou plejádou náladových písní z různých prostředí, patřičně charakterem rozlišených, z nejrůznějších citových poloh - od vyhrožování až po klidný zpěv staré chůvy, od ukolébavky z hor až po salon. Těchto drobných hudebních miniatur na texty ze 16. a 17. století se Kožená zmocňuje opět s obdivuhodnou výrazovou škálou! Nelze nepřipomenout perfektní spolupráci klavíristy Malcolma Martineaua . Ten se ovšem v samotném závěru odmlčí, aby Magdalena Kožená mohla uzavřít cyklus, a tím i celé CD, podobně neobvykle jako na začátku (s Jiřím Bártou) - chůvinou usínající ukolébavkou, tentokráte zpěvem bez doprovodu a jakoby do ztracena... Báječné album!

Bohuslav Vítek

Magdalena Kožená dokáže vždy a znovu překvapit. V tom je mimochodem jedna z jejích silných stránek: stále rozšiřuje repertoár, stále nabourává posluchačovu snahu zařadit si ji už do určitého oboru. Nečiní tak ovšem ze schválností, ani provokativně. Neustrnula. A směřuje stále vzhůru. Soudě podle obalu této desky, musí jen ke každému projektu mít zřejmě také jiný image... Interpretka tu vkročila zase o kus dál do sopránových souřadnic a zní to zcela přirozeně a krásně. Už samo sestavení recitálu stojí za zmínku: Vstupní zvukově opalizující Ravelovy Chansons madécasses s doprovodem flétny, cella a klavíru vystřídá břitkost - Kožená se pustila do nelehkých Šostakovičových Satir a zhostila se jich (posuzováno z hlediska ruštiny i ryze pěvecky) i v jejich rychlém tempu a pointami komplikovaném výraze skvěle. Ačkoli se vyznává v průvodním textu z mimořádné lásky k Ravelově hudbě, centrální částí nahrávky se nutně a právem stává - umístěním na CD, délkou i obsahovou a výrazovou naléhavostí - Respighiho patnáctiminutová poéma Il tramonto (Západ slunce ). Zpěvní linka se tu v krásně, klidné, nekonečné a okouzlené kantiléně neslýchaně pojí se zvukem smyčcového kvarteta. Neoklasická sazba skrývá vznícené romantické obrazy, celkové vyznění je nekonfliktní, smířlivé. To je asi nejvlastnější svět tohoto nevšedního vemlouvavého hlasu. Kouzelné ve své lehké dekadenci jsou i tři nedlouhé Drei Stimmungsbilder , raný opus Erwina Schulhoffa. A pak přichází další vyvrcholení desky - Brittenův pozoruhodný "ukolébavkový" cyklus A Charm of Lullabies . Zde se dostává v čistém a prostém patosu ke slovu zase spodnější hlasová poloha. Poslední píseň s nezapomenutelnou melodií a vytrácením do úplného ticha je nepřekonatelná. Sólistka na této skvostné desce ukazuje, že je v situaci, kdy si může dovolit mnoho - myšleno pěvecky i dramaturgicky. Předkládá repertoár, který je neotřelým výběrem, ale i díky dalším zúčastněným doprovodným nástrojům zajímavý; je to repertoár zcela nekomerční a přitom vzrušující. Pěvkyně uchvacuje křišťálovými i měkkými tóny, pianissimem, hudebním šarmem a inteligencí. Je v takové kondici, že může na světovém kolbišti vzácně bojovat jen a jen uměleckými prostředky - a aniž by to bylo jejím cílem, triumfuje.

Petr Veber

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 63:50

Nahráli: gdalena Kožená, Malcolm Marineau - klavír, Paul Edmund-Davies - flétna, Christoph Henschel - housle, Jiří Bárta - violoncello, Henschel Quartett

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.