Magdalena Kožená – mezzosoprán, Private Musicke, Pierre Pitzl. Produkce: Arend Prohmann. Nahráno: 2009. Vydáno: 2010. Text. A, N, F. TT: 61:34. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8764 (Universal Music).
Nové album Magdaleny Kožené už bylo delší dobu předznamenáno koncerty s renesančními písněmi. S nimi vystoupila před rokem na jubilejní Smetanově Litomyšli i Concentu Moraviae. Komorně laděný program staré hudby jako by ohlašoval návrat pěvkyně do světa staré hudby, ze kterého vyšla. A technicky bravurně zvládnutý hlas, smysl pro text i objevná dramaturgie daly koncertům ráz výjimečné události. Na vydání CD navíc, jak je marketingovým zvykem, naváže další série koncertů, dva z nich dokonce u nás: v Brně a v Holešově.
Název Milostné dopisy je převzat ze skladby Claudia Monteverdiho, která tu ale není – sám slavný Monteverdi tu je zastoupen jen jednou, všechny skladby jsou z této doby nebo trochu pozdější: Vitali, d‘India, Caccini, Merula, Sanz, Marini, Kapsberger, Foscerini a Strozzi. Je zde celkem dvanáct písní a pět instrumentálních kousků pro renesanční strunné nástroje. Společné je téma lásky a až na pár žertovných skladeb převažuje vážnější tón. Nahrávka neobsahuje jenom krátké kusy, ale i dva dlouhé „monology“ s dramatickými prvky. Z nich je nejpůsobivější Merulova Ukolébavka – Canzonetta spirituale sopra allananna: Hor ch‘é tempo di dormire . Panna Maria zde uspává malého Ježíška, ale postupně se v ní ale zrcadlí strach a předzvěst budoucího Kristova utrpení. Ač mají některá čísla charakter krátkých písniček, je dobré je sledovat s textem, který není triviální.
Decentní a rytmicky živý doprovod souboru Private Musicke navozuje velmi přesvědčivě salónní atmosféru renesančních paláců.
Nový titul trochu překvapí nekonvenční a velmi stylizovanou fotografií na obalu, ale tím ať se zabývají grafikové. Vysoká míra stylizovanosti je ale charakteristická i pro způsob interpretace. Ten je bližší áriím než komorně laděným písním, zatímco renesanci možná lépe sluší jistá výrazová přirozenost a přímočarost. Nelze pochybovat o tom, že Magdalena Kožená zůstává svá, originální ve výběru skladeb i v přístupu. Nahrávka si člověka získá, když přistoupí na její licenci a také na posazení hlasu, který nemá ani lehké sopránové výšky, ani barvité mezzosopránové hloubky. Album můžeme částečně porovnat s několik let starým renesančním titulem Anne Sophie von Otter Music for a while. Otterová ale sáhla po vtipnějších kusech, převážně anglických, které jsou také s větší jiskrou a humorem podány, je tu víc kontrastů a celkové bezprostřednosti. Toto album je jakýmsi vážným protipólem kratochvilné renesance. I když sama Kožená v bookletu říká, že jde o návrat k hudbě, na které vyrostla a jejíž podstatou je jednoduchost, nabízí vysoce ušlechtilé a na technice postavené zpívání v jedné výrazové poloze.
Body: 5 z 6
