čtvrtek, 10. únor 2005

Magdalena Kožená: Lamento

Napsal(a) 

booklet booklet
(J. Chr. Bach, J. S. Bach, C. Ph. E. Bach, J. Chr. Fr. Bach, Conti) Magdalena Kožená - mezzosoprán, Musica Antiqua Köln, Reinhard Goebel. Produkce: Marita Prohmann. Text: A, N, F. Nahráno: 2/2003, Melanchthon Kirche, Cologne. Vydáno: 2005. TT: 55:51. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 00289 474 1942 (Universal Music). Triumf hudby a pravdy - tak bychom mohli označit novou desku Magdaleny Kožené . Opět je zde nádherná, z velké části neznámá hudba, která v interpretaci této vynikající umělkyně zní jako znovu odhalená, rozpoznaná pravda, oslovující lidské nitro podivuhodnou řečí. Snímek je rafinovaně vystavěn: začíná čarokrásným lamentem Ach, dass ich Wassers g'nug hätte od Johanna Christopha Bacha (bratrance otce slavného Johanna Sebastiana), melancholickým, jemným, a tak odlišným od "velko-barokního" stylu následující generace. I v interpretaci je výraz redukován do jemnějších hladin - o to větší kontrast vytváří následující kantáta F. B. Contiho Languet anima mea v italském stylu a zejména dramatická Vergnügte Ruh, beliebte Seelenlust (BWV 170) , která stojí v centru nahrávky. Po spíše radostné árii z kantáty Bekennen will seinen Namen , rovněž z pera J. S. Bacha (BWV 200 ), následují ukázky ze světské tvorby jeho synů - Carla Emmanuela Philippa a Johanna Christopha Friedricha - které již hovoří jazykem stylu galantního či citového (empfindsamer) a po mnoha zvratech konsternovaného posluchače propouštějí v jakoby známějším světě. Jak už naznačuje název celé desky, ideovým svorníkem všech skladeb je motiv oplakávání - lamento, ovšem v různých podobách, konotacích a s různou dávkou jasu, naděje, kterou přináší až smrt.

K vlastní realizaci není třeba mnoha slov. Magdalena Kožená je dnes na mezinárodní úrovni vyhledávána mimo jiné právě jako interpretka děl J. S. Bacha. Společně s Musica Antiqua Köln Reinharda Goebla pravidelně uvádí bachovský program, jehož část je zachycena i na této živé, až strhující nahrávce. Vnucuje se pochopitelně srovnání s jejím prvním bachovským CD, které - při všech vzájemných odlišnostech - umožňuje najít klíč k úspěchu, k okouzlení, které Magdalena Kožená stále vzbuzuje. Třebaže je patrné rozvinutí jejího hlasu, rozšíření barevných témbrů a celkově zralejší charakter umožňující zpěvačce lépe ztvárnit i dramatičtější texty, i zde posluchač nalezne půvabné jemné flétnové tóny v sopránových výškách či medově hebké spodní polohy. Nejdůležitější však je, že vědomě stále usiluje o dokonalé splynutí s hudbou, kterou interpretuje, a zároveň o maximálně přirozený projev. Jak prosté, chtělo by se říci... Podobně i Musica Antiqua Köln, která má za sebou již více než 30 let existence, nabízí poněkud nové kvality - hra souboru je stále intenzivní, dramatická, pulsující, do detailů propracovaná, ovšem postrádá kdysi charakteristické drsnosti; zvuk je plný, ale měkký a se zpěvačkou vytváří dokonalé concerto v barokním slova smyslu. Zdá se tedy, že u tohoto snímku můžeme litovat jen jediné věci, totiž že je tak krátký...

Marc Niubó

tip Harmonie

Nové CD Magdaleny Kožené je nevtíravě a tiše, dá-li se to o snímku vůbec říci, skvostné. Není třeba bát se superlativů v míře natřesené, protože zde, ať už jsme na všudypřítomné přehánění a nadsazování kolem sebe jakkoli hákliví, jsou zcela na místě.

Pěvkyně tu v interpretačním svazku se skvělou Musicou Antiqou Köln představuje árie a kantáty autorů bachovské rodinné tradice včetně Languet anima mea vídeňského dvorního autora Francesca Bartolomea Contiho (1682 - 1732), kterou transkriboval Johann Sebastian a která se zřejmě prováděla v köthenské dvorní kapli během Svatého týdne. Skladby jsou vypjatými emocemi doslova přebité, je v nich rozervanost, expresivita, duchovní exaltovanost, vroucnost, lyrika (Selma C. Ph. E. Bacha), milostné dychtění (Die Amerikanerin Johanna Christopha Friedricha Bacha), ale i svíravá bolest (biblické nářky z žalmů a knihy Jeremjáš v lamentaci Johanna Christopha Bacha Ach, dass ich Wassers g'nug hätte ) - a jistě odkryjeme i další. Pak už můžeme jen žasnout nad technickou brilancí Kožené, barevnými odstíny jejího specifického hlasu, způsoby, jakými pracuje se slovy a frázemi, nad vokálně instrumentální celistvostí. Oceníme jistě i fakt, že skladby za sebou plynou natolik logicky, že je lze poslouchat jedním dechem od začátku do konce.

Magdalena Kožená opsala od své první bachovské desky obrovský oblouk. Umělecký a z poslechu je zřejmé, že i lidský. Už to není dívenka s rozevlátými vlásky na prahu neznáma, i když, doufejme, nikdy neztratí svůj záhadný dívčí úsměv, ale zralá osobnost, která spojuje vlastní zkušenost s interpretační inteligencí. Proto dokáže takovým skladbám vdechnout hloubku a niternost jako málokdo.

Dina Šnejdarová

tip Harmonie

Magdalena Kožená prochází nepochybně šťastným obdobím. Vloni získala za album francouzských árií Cenu čtenářů v Cenách Harmonie a za písně Schulhoffa, Brittena a dalších skladatelů cenu, kterou jí mohou mnohé její konkurentky závidět - stala se Umělkyní roku 2004 britského časopisu Gramophone. V závěru roku pak byla členkou týmu debutujícího Jiřího Bělohlávka v premiéře Janáčkovy Káti Kabanové v Metropolitní opeře v New Yorku. Zjara ji čeká narození prvního dítěte, jehož jistě šťastným otcem bude šéfdirigent Berlínské filharmonie Simon Rattle. Jako její dočasné rozloučení s gramofonovým světem zvolila firma Deutsche Grammophon, s níž je zpěvačka svázána exkluzivním kontraktem, návrat k Bachovi. Nicméně na rozdíl od více než osm let starého alba pouze s hudbou Johanna Sebastiana, nyní se pod titulem Lamento skrývají i další skladatelé - poněkud těžkopádný Johann Christoph Bach a jeho altové Lamento , Carl Philipp Emanuel Bach, zastoupený krátkou písní z kantáty Selma , Johann Christoph Bach, jehož kantáta Die Amerikanerin dýchá atmosférou osvícenství. Nebachovská, hudebně však rovnocenná je sopránová kantáta Languet anima mea Francesca Bartolomea Contiho. Úhelným kamenem nahrávky je však přece jenom hudba J. S. Bacha, altová kantáta Vergnügte Ruh a árie Bekennen will ich, seinen Namen . Česká pěvkyně zpívá altové, mezzosopránové a sopránové party s technickým nadhledem, na který jsme už zvyklí, jenž ovšem při pohledu na tuzemskou barokní scénu znovu a znovu vzbuzuje údiv. Její přístup k Bachovi je na rozdíl od 90. let ve všech aspektech zralejší a v drobnokresbě vyprofilovanější. S Magdalenou Koženou spolupracuje na této zádumčivé, avšak smířlivé desce s občasnými záblesky naděje Musica Antiqua Köln . Ansámbl je už 30 let členem elitní skupiny souborů, které s historicky poučeným záběrem interpretují barokní hudbu a již mnohokrát prokázal, že hudba rodiny Bachů je mu velmi blízká.

Příklad z Deutsche Grammophon ukazuje, jak může být oborový konkurenční souběh prospěšný. Podle mě je to dnes jediná nahrávací společnost, která má exkluzivně upsány dvě mezzosopranistky - kromě Kožené ještě Anne Sofii von Otter. Ze vzájemného (navenek samozřejmě nepřiznaného) jiskření vycházejí báječné projekty. Náhodou (nebo úmyslně?) vychází ve stejně době i projekt švédské pěvkyně s barokními melodiemi anglických a italských komponistů, jež je však na rozdíl od recenzovaného titulu výrazně odlehčenější a náladově pestřejší.

Luboš Stehlík

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 55:51

Nahráli: Magdalena Kožená - mezzosoprán, Musica Antiqua Köln, Reinhard Goebel

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.