pondělí, 14. červenec 2003

Mado Robin: Opéra Arias - Delibes, Benedict-Legrand, Donizetti, Rossini, Mozart-Adam, Verdi, Thomas

Napsal(a) 

booklet booklet
Pod vlivem umění takových pěvkyň, jako je Edita Gruberová nebo Kathleen Battle, požadujeme od koloraturních sopranistek nejen špičkově perlivou pěveckou techniku, ale také silný výraz, dramatické herectví, jež se promítá i do zpěvu. Kdysi tomu tak ale nebylo. Pánové se potili a okouzleně hleděli na koloraturky, z jejichž úst proudily záplavy krásných tónů, čistých jako nejryzejší zlato. Mezi takové pěvkyně řadím i Francouzku Mado Robin (1918 - 1960). U nás neznámá, byla řadu let hvězdou l'Opéra-Comique v Paříži, kde zpívala jak role lehkonohé (operety, Lakmé, Rosina), tak i vážnějšího kalibru (Lucia de Lamermoor, Ofélie, Gilda). Její zvonivý soprán v takové ryzí čistotě, pěvecké a intonační, je dnes stejně vzácný jako medvídek panda. Prezentace vážné polohy například v Donizettim je sympatickým pokusem, ukázkou jejího širšího záběru, viděno prizmatem kreací Robinové současnice Marie Callas je to však pouze pokus. To její zápas s flétnou v Adamových Variacích na Mozartovo téma Ah! Vous dirai-je Maman nebo Benátský karneval Julia Benedicta (v úpravě Raymonda Legranda) oslní ještě po padesáti letech. Deska asi bude zajímavá hlavně pro sběratele, nicméně naskytne-li se vám příležitost si ji poslechnout, nebudete zklamáni, pokud neočekáváte velké životní pravdy a dramatické filozofické výpovědi.

Vydavatel: Accord / Universal Music

Stopáž: 54:08

Nahráli: Mado Robin - soprán, Lucien Lavaillote - flétna, The New Symphony Orchestra, Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire, Richard Blareau

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.