neděle, 29. březen 2015

Autorská Savana! Lukáše Sommera

Napsal(a) 

Lukáš Sommer patří k nejpozoruhodnějším klasickým kytaristům mladé generace v Česku. Pozornost si však nezískal sbíráním vavřínů z kytarových soutěží, nýbrž rozvíjením vlastního kompozičního stylu a cizelováním inovativních kytarových technik. Výsledkem jeho úsilí je sólový debut Savana!, jenž představuje Sommerovy autorské skladby. Pokud máte rádi podnebí sa­vany, jste na tom pravém místě. Můžete pocítit vlhko, sucho, můžete se dotknout trnů… a to nejpravděpodobnější: můžete být touto hudbou zcela zaplaveni. Jako na Savaně!

Savanu! otevírá Pět preludií. Každé je uvozeno specifickou charakteristikou. První preludium Ommagio a Jan Kaplický v introdukci nastiňuje Sommerův hudební svět: vzestupný kvintakord Fis dur s přidanou kvartou je transponován do různých tónin, vytvářeje tak pří­značnou barvu. Další díl preludia pak vyplňují ostinátní tremolové pasá­že – velmi častý komponent Sommerových skladeb. Druhé preludium je poctou španělskému skladateli Joaquínu Rodrigovi. Španělský kolorit se Sommerovi po­dařilo v 6/8 gradačním čtyřtónovém motivu zdařile vyvolat. Zcela odlišnou inspirací je introspektivní, posmutnělá balada Neopouštěj mě. Ta, rezignujíc na předchozí složitěj­ší vrstvení motivů, sází na malou písňovou formu a výraznou melodii.

Eponymní čtvrté preludium Savana! představuje Sommerovu precizní kytarovou techniku: první část preludia je postavena na náročných legatech levé ruky, která jako by evokovala horký, tetelivý vzduch. Druhá část skladby pak obsahuje harmonicky znepokojivý a velmi sugestivní tremolový blok. Tohle preludium rozhodně není evokací nějaké nálady nebo zvukové barvy. Naopak, jedná se o jednu z nejsevřenějších a dramaticky nejkonfliktnějších kompozic alba. Podobně sugestivní atmosféru autor vytvořil v posledním pátém preludiu nazvaném Byli jsme? Hudba inspirovaná stejnojmennou básní Víta Slívy ze sbírky Račí mor je bytostně existenciální, s pomyslnou lesklou slzou, zamrzlou na brýlích.

Méně šťastná melodicko-harmonická invence se projevuje v kompozici Píseň o Viktorce, která působí trochu jako kompilát inkoherentních hudebních motivů. To kytarová ekvilibristika v podobě skladby Windsurfing-pocta Pavlu Steidlovi dokáže zaujmout svěžím eskamotérstvím (různé poklepy na desky, luskání) ale i brilantními melodickými linkami. Jednu z kompozičně nejšťastnějších poloh s vyváženou formální i harmonicko-melodickou složkou Sommer představuje ve skladbách BezvětříRegina Coeli.

Poslední čtyři kompozice alba jsou už uvolněnější. Úsměvný Tramín – vzpomínka na Mikulov, něžná Píseň pro Lili a láskyplná Ukolébavka pro Tyšiho mají písňový ráz, ale formálně přesto obsahují Sommerovy typické evoluční plochy ve znamení hledání nových barev a harmonií. Savana! končí skladbou Druhý dopis otci. Lyrická, intimní zpověď přerůstá v jakési smíření s osudem a novou nadějí, která se ve flažoletech postupně vytrácí do ticha.

Sommerova prvotina představuje autora mimořádně poučeného evropskou hudební tradicí. Sofisti­kované užívání rozšířeně tonální harmonie, schopnost nacházení zajímavých barev, perfektní technika, inovativní nástrojová stylizace jsou atributy, které se otisknou do paměti nejvíc. Méně zajímavá je až na výjimky (Neopouštěj mě) melodika, která vesměs využívá arpeggií, tremol a někdy se uplatňováním prázdných strun simplifikuje. Kolísavá je bohužel tónová kultura, což u autora Sommerova intelektuálního formátu poněkud zaráží.

Zklamáním jsou některé přeslechy (na něž se očividně zapomnělo) a fatální nedůslednost na zadní straně výtvarně jinak povedeného bookletu Savany! Prvních pět preludií je zde označeno pouze číslem 1, ale v přehrávači se nacházejí pod samostatnými tracky, což při dalším poslechu působí pochopitelně zmatek. Naštěstí Sommerova hudba je natolik sympatickou hudební kvalitou, že stojí za to, dát si tu práci a rozluštit řazení skladeb.

Milan Bátor

Profesí hudební pedagog, teoretik a kytarista, vystudoval Janáčkovu konzervatoř a Ostravskou univerzitu v Ostravě. Pochází z umělecké rodiny: bratr David je uznávaným básníkem, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým spisovatelkám, známá byla i přátelstvím s australským prozaikem Alanem Marshallem (Už zase skáču přes kaluže). Zájem o klasickou hudbu jej provází od dětství. Je vášnivým sběratelem a posluchačem nahrávek klasické, jazzové a rockové hudby na nejrůznějších nosičích, jako hudební publicista dosud napsal několik stovek textů uveřejněných v různých českých i zahraničních médiích. Od roku 2017 spolupracuje s Českým rozhlasem Ostrava a Českým rozhlasem Vltava na tvorbě hudebních pořadů. Svůj bytostně existenciální zájem o hudbu ve všech jejích podobách vyvažuje aktivním hraním v komorních uskupeních a kapelách.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.