úterý, 2. březen 2004

Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 6 "Pastorální", Předehra "Leonora" č. 3

Napsal(a) 

booklet booklet
Beethovenova "Eroica" a "Pastorální" by neměly v žádné soukromé diskotéce chybět a snímky Clevelandského orchestru s Christophem von Dohnányim v ní budou solidní, přitom cenově dostupnou položkou. Reedice starších nahrávek, již předloni zahájila firma Telarc, přináší někdejší úspěšné nahrávky v nově digitalizované verzi a zpřístupňuje tak klasické tituly v interpretaci výrazných osobností ve střední cenové kategorii. Dohnányi vede orchestr spolehlivě. Jeho interpretace z osmdesátých let je už vlastně dnes historická, představuje etapu odromantizovaného Beethovena, avšak ještě ne etapu zaklínání snahami o autentickou interpretaci za každou cenu. Beethoven si v "Pastorální" přál "mehr Ausdruck der Empfindungen als Malerey" (německá verze bookletu je přeložena z angličtiny a v něm uvedený citát proto není autentický) a já se přiznám, že bych místy - zejména ve scéně U potoka - poněkud více "Empfindungen" snesla; smyčce by možná mohly více svítit, krásně lehounká jsou však rozhodně sóla flétny. Také Bouře je spíše jen přeháňka a její kontrast k venkovskému veselí a pastorální scéně finální věty by mohl být větší. To jsou však jen otázky zvyku, osobních asociací s interpretací, kterou máme rádi, momentálního naladění, domácího zvukového vybavení a mnoha dalších subjektivních faktorů. Plně doporučit mohu "doplňkovou skladbu" druhého snímku. Třetí Leonora nezní na nahrávce Clevelandských jako skladba na rozehrání na počátku symfonického koncertu (jak ji bohužel můžeme často slyšet), ale jako součást dramatického díla (při vší úctě k Beethovenově opeře je dramatičtější než celý Fidelio ). Je vystavěna od váhavě chmurného úvodu až k závěrečné strettě promyšleně a důsledně, od zatěžkaných akcentů v basech až po skvěle zvukově (i z hlediska nahrávací techniky) provedený efekt sóla trubky za scénou. O "Eroice" platí v zásadě totéž, co už bylo řečeno o "Pastorální". Interpretační koncept je zřejmý, Dohnányi nespekuluje, zvuk je kompaktní tam, kde má být, tempa uměřená, nehodlá překvapovat náhlými zvraty. Vnější úprava bookletu se omezila na bílý podklad s barevným písmem titulu a faksimile Beethovenova podpisu. Prostá a přitom opticky nápadná úprava je další z momentů účelné jednoduchosti a solidnosti této edice.

Vydavatel: Telarc / Classic

Stopáž: 56:25

Nahráli: The Cleveland Orchestra, Christoph von Dohnányi

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.