Géza Novák, František Čech – flétny, Česká filharmonie, Lovro von Matačič. Produkce: neuvedeno. Text: A, N, F, Č. Nahráno 1951, 1968. Vydáno: 2005. TT: 68:06. ADD. Supraphon SU 3803 – 2.
Lovro von Matačič byl vyhlášeným interpretem velkých romantických symfonií. Máme ho zafixovaného jako starého pána s velkým charismatem. Tento snímek z roku 1959 ale nenatočil starý romantik, jakým byl Matačič v osmdesátých letech, ale mladý energický dirigent. O nahrávce se dá říci, že je jistě monumentálnější a romantičtější než pozdější snímek Paula Kletzkého z jeho beethovenovského kompletu, o Gardinerovi či Harnoncourtovi ani nemluvě. Když bychom ji ale porovnali s dirigenty starší generace, zejména Furtwänglerem nebo Klempererem, zjistíme, že romantismus starého slohu má mnohem pomalejší tempa a expresivnější výraz. Matačič z roku 1959 je v porovnání s nimi mnohem méně romantický a s nápadně rychlejšími tempy. Zachycuje Českou filharmonii „v nejlepších letech“ a má zvuk ne nepodobný Ančerlovým nahrávkám. Například tempo třetí věty je až virtuózně rychlé, stejně jako začátek věty čtvrté. Pak ale vždy následuje kontrastní magicky pomalá pasáž. A podobně, i když v mnohem větší škále, si počíná v prvních dvou větách. Celkově to je „velký Beethoven“, který ovšem zní moderněji, než bychom u tohoto dirigenta čekali. Pro Oldřicha Korteho je velké vyznamenání, že Matačič sáhnul právě k jeho skladbě (sám příležitostně rovněž skládal). Svým dramatickým charakterem se Příběh fléten s „Eroicou“ doplňuje, byť do dalšího srovnávání bych se raději nepouštěl.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 68:06
Body: 4 z 6
