sobota, 28. únor 2004

Ludwig van Beethoven: Sonáty pro klavír a violoncello č. 4 C dur op. 102 č.1 a č. 5 D dur op. 102 č. 2

Napsal(a) 

booklet booklet
Po prvním dílu souborné nahrávky Beethovenových komorních skladeb pro violoncello, na němž byly Sonáty op. 5 a variace , vychází japonskému tandemu Hidemi Suzuki - Yoshiko Kojima druhý díl se Sonátami op. 102 . To také vysvětluje jinak už těžko akceptovatelnou stopáž desky. První díl byl kritikou přijat velmi dobře a nejinak tomu je s pokračováním. Do plachet obou sonát zkomponovaných v roce 1815 se už silně opírá vítr počínajícího romantismu a ve své době musely budit určitě velký rozruch. Naládovými poryvy, multihlasovou texturou a rozbíjením kompozičních šablon se doslova drasticky vymykají dobovému způsobu psaní pro tuto nástrojovou kombinaci. (Ostatně cello bylo vedle klavíru nebo houslí spíše chudým příbuzným.) Aby se alespoň přiblížily relativní zvukové autentičnosti, použila Kojima kladívkový klavír, konkrétně skvělou kopii nástroje Johanna Fritze (cca 1815) od Christophera Clarka z roku 1981. Cellista pak hraje na kopii parmského mistra G. B. Guadaniniho (1759), postavenou holandským houslařem Bartem Visserem v roce 1988. Toto nástrojové obsazení není jenom vhodné z hudebního hlediska, ale i z obchodního, protože nahrávek s fortepianem je výrazně méně nežli s moderním klavírem. Rozhodně se jedná o projekt hodný zvýšené pozornosti.

Vydavatel: Deutsche Harmonia Mundi / BMG

Stopáž: 35:20

EAN: 0028946376621

Nahráli: Hidemi Suzuki - violoncello, Yoshiko Kojima - fortepiano

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.