čtvrtek, 16. květen 2002

Ludwig van Beethoven: Smyčcové kvartety op. 18 č. 3 a 4

Napsal(a) 

booklet booklet
Wihanovo kvarteto vskutku patří k nejlepším souborům svého druhu (nejen našim), o tom není pochyb. Oba Beethovenovy kvartety hrají s pečlivě připraveným rozvrhem, vypracovanou tónovou kulturou, stylově, spolehlivě, i když možná až příliš subtilně, to je však věc názoru a patří jen k mému osobnímu pocitu. Je také škoda nevyužitého prostoru: 47 minut na jedno cédéčko je marnotratnost. Nevím, jaká byla koncepce (a možnosti - možná sponzorující pojišťovna Kooperativa víc neumožnila), ale představa, že by Wihanovci na dvou cédéčkách mohli mít celý Beethovenův op. 18 v reprezentativním balení mne ani při zvážení všech možných okolností neopustila. Wihanovci natáčejí u různých firem: dříve vydané kvartety Hugo Wolfa vyšly u Arco Diva, nyní je to firma Lotos. Jako u minulého snímku mi trochu vadí podoba doprovodného bookletu, který - marná sláva - na zákazníka působí a jeho optická ani obsahová stránka není zanedbatelná. Nehodlám se tvářit jako odborník přes barevné kompozice, ale jako potencionální zákazník bych asi přebalem zaujata nebyla. Obrázek staré Prahy (od koho?) není zvolen špatně, jeho barvy však nejsou příliš zdařilé a orámován šeříkovou fialovou nepůsobí pěkně. (Nedobrou práci s barevným spektrem potvrzují i portréty členů souboru uvnitř bookletu). Autor textu Jiří Pilka měl nesnadnou roli, pokud mu skutečně bylo na výklad ke skladbám přiděleno 34 řádek, jejich redakční příprava zůstala navíc nedotažena (chybná interpunkce apod.). Povídání o Wihanovcích je jen o řádek kratší. Představa, že s přibýváním zemí a měst, kde Wihanovci budou hostovat a s rozšiřováním jejich repertoáru na skladatele a dílo postupně nezbude vůbec žádné místo, není moc pěkná. Věhlasný soubor, existující už dvě desítky let, už přece nepotřebuje všechno opakovaně vypočítávat.

Vydavatel: Lotos

Stopáž: 47:16

Body: 3 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.