úterý, 10. březen 2009

Ludwig van Beethoven - Mše C dur, Fidelio - sbor vězňů

Napsal(a) 

Sally Matthews – soprán, Sara Mingardo – alt, John Mark Ainsley – tenor, Alastair Miles – bas, London Symphony Orchestra and Chorus, Sir Colin Davis. Produkce: James Mallinson. Text: A, N, F. Nahráno: live, 23. – 26. 2. 2006, Barbican, London. Vydáno: 2008. TT: 54:20. DSD. 1 SACD London Symphony Orchestra (edice LSO Live) LSO0594 (distribuce Euromusica).

Živé záznamy z koncertů vydávané na CD jako běžné nahrávky studiové se už staly běžnou záležitostí. Dříve byly zachycovány a vydávány počiny pouze mimořádné, kde určitá nedotaženost perfektního zvukového obrazu byla plně nahrazena, ba většinou překonána strhujícím výkonem uměleckým. Proč nastal tento boom live snímků, je všeobecně známo. Víme, že hlavní příčiny tentokráte musíme hledat v úplně jiných oblastech než hudebních. Přesto dochází čas od času k produkci, jež se může pochlubit mimořádným činem uměleckým. V dobách rušení exkluzivních smluv a celkové stagnace, kterou pocítily i špičkoví vydavatelé, přistoupily některé orchestry ke své vlastní produkci. San Francisco Symphony dokončuje pod vlastním labelem komplet Mahlerových symfonií, který v mnoha hlediskách překonává stávající špičkové nahrávky studiové. Podobně boduje v současnosti i Londýnský symfonický orchestr . Vzpomeňme například na jeho – doufejme, že stále aktuální – projekt berliozovský (například výtečné provedení Dětství Ježíšova, viz Harmonie 2008, č. 4). Záznam koncertu, na jehož pořadu zazněla neprávem opomíjená Mše C dur Ludwiga van Beethovena, vydávaná na hudebních nosičích spíše sporadicky, jsem tedy očekával s mimořádným zájmem. Avšak už na počátku poslechu radostné očekávání skončilo. Především zvuk působí dojmem jakéhosi malého prostoru. Fakt, že live-nahrávka nemůže splňovat studiové parametry – především zvukovou vyrovnanost, si zde uvědomujeme obzvláště citelně! Bohužel nenaplnila se ani naděje, že tento handicap bude kompenzován alespoň mimořádným přínosem interpretačním. Jde o zcela běžné, nikterak nadprůměrné provedení. I orchestr světové pověsti je sestaven z lidí, kteří – ač jsou mistry svého oboru – se mohou dopouštět nepřesností. Na koncertech to přijímáme s pochopením, na nosičích s trvalým záznamem však sebemenší drobnosti při opakovaném poslechu přerůstají do velkých rozměrů. Celkově nejlépe vychází sbor. Je zvukově kompaktní, byť rovněž není prost intonačních nedotažeností. Má ale několik výborných a přesvědčivých vrcholů. Velmi dobře například vychází Sanctus . Sólový kvartet, ač sestaven z pěvců zvučných jmen, působí nevyrovnaně, v některých detailech až nepříjemně. Z uměleckého, nejen z technického hlediska a pominu-li nahrávky v autentickém nastudování, dávám jednoznačně přednost stařičké nahrávce Kegelově. Na CD je zařazen ještě sbor vězňů – na koncertě jistě zajímavý moment, na reprezentačním CD spíše záležitost samoúčelná, zvláště jde-li opět o provedení průměrné. Orchestr sice otevírá tuto slavnou scénu až úchvatně jemnými pianissimy smyčců, avšak v dynamicky exponovanějších místech mužský sbor překrývá. Mužská sóla jsou velmi slabá, zvláště tenorový part. Jména obou sólistů uvedena nejsou – předpokládám, že se nejedná o tytéž pěvce jako ve mši.

I přes nesporně umělecky přesvědčivější místa neumím tuto nahrávku přijmout jinak než jako zajímavě připravený dokument s velmi dobrým bookletem, nikoliv však jako umělecký počin!

Snad určitý problém může také působit systém SACD vyžadující kompletní aparaturu. Avšak v jiných případech mi tato SACD oproti klasickým CD hrají naopak perfektně a bez problémů!

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.