neděle, 26. říjen 2003

Ludwig van Beethoven: Kvintet pro klavír a dechové nástroje E dur op. 16, Septet E dur op. 20.

Napsal(a) 

booklet booklet
Kam s ním? Řekl jsem si po prvním poslechu CD, na kterém členové Českého noneta představují dva rané opusy Ludwiga van Beethovena, konkrétně Kvintet E dur, op. 16, a Septet E dur, op. 20. První kompozice je určena pro klavír, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot, druhá pak pro klarinet, lesní roh, fagot, housle, violu, violoncello a kontrabas. Beethoven tyto skladby komponoval v rozmezí let 1796 až 1799, a protože pro snadnější zařazení je dobré použít jeho klavírní sonáty, které mu rámují celý tvůrčí život, mám pocit, že nejblíže sledovaným titulům stojí klavírní sonáta B dur, op. 22, která končí Beethovenovo období vídeňského klasicismu a svým rondem již nezadržitelně uniká vžitým konvencím. V Kvintetu E dur i v Septetu E dur si Beethoven ověřuje tónové barevnosti nástrojových kombinací, které mistrovsky upotřebí ve velkých dílech. Také mnohé melodie z těchto raných skladeb se později objeví v jeho symfoniích. Kam s ním? Řekl jsem si po druhém poslechu CD, na kterém podává vynikající výkon klavírista Ivan Klánský . Jeho přesvědčivé - až uhrančivé - pojetí klavírního partu, pojetí, jež nese všechny znaky sonátové závažnosti, posouvá kompozici od prvotního dojmu nenáročnosti spíše do oblasti snové hravosti. Bohužel mám dojem, že jeho spoluhráči tento úmysl nepochopili a - vyjma hobojisty - zůstali u prvního dojmu. Vznikají tak disproporce mezi částmi sólového klavíru a částmi dechovými (nebo tutti), mezi nimiž se myšlenkový oblouk díla láme. Protože jsem zastáncem třetího poslechu, stačil jsem postřehnout další maličkosti, které zbytečně narušují melodickou a rytmickou jednotnost interpretace, když například po jemně vibrujícím tónu hoboje nastoupí razantně rovným tónem klarinet. Tento rozpor je nejcitelnější v unisonech houslí a klarinetu. Také tón lesního rohu bych v obou skladbách cítil trochu komorněji. Zvláště Septet E dur už svým nástrojovým obsazením inklinuje spíše k temnějším zvukovým partiím. Vždyť jediným opravdu světlým sopránovým nástrojem jsou zde housle. Všechny ostatní posouvají hlasové rozpětí spíše do polohy altové a níže. Jemnější a klidnější zvuk dechů by byl zde příhodnější. To je však také záležitostí studiové práce se zvukem, která v tomto případě některé tónové nedostatky v dechách spíše prosadila než utlumila. Co však s úvodní otázkou? Nevím. Stále však slyším noblesní tóny Ivana Klánského.

Vydavatel: Praga digitals / Classic

Stopáž: 67:42

Nahráli: Ivan Klánský - klavír, Aleš Hustoles - klarinet, Jiří Krejčí - hoboj, Pavel Langpaul - fagot, Vladimíra Klánská - lesní roh, Martin Kos - housle, Jan Nykrýn - viola, Simona Hečová - violoncello, Radovan Heč - kontrabas

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.