pondělí, 13. duben 2009

Ludwig van Beethoven: Koncert C dur pro housle, vio­lon- ­cello, klavír a orchestr op. 56 - Johannes Brahms: Houslový koncert D dur op. 77

Napsal(a) 

Ludwig van Beethoven: Koncert C dur pro housle, vio­lon- ­cello, klavír a orchestr op. 56 - Johannes Brahms: Houslový koncert D dur op. 77 Ludwig van Beethoven: Koncert C dur pro housle, vio­lon- ­cello, klavír a orchestr op. 56 - Johannes Brahms: Houslový koncert D dur op. 77

František Novotný – housle, Michal Kaňka – violoncello, Rumi Itoh – klavír, Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek. Produkce: Vít Roubíček. Text: A, N. Nahráno: 1/2003, 11/2002. Vydáno: 2008. TT: 75:13. DDD. CD Radioservis CR0399-2.

S nepříliš obvyklým odstupem od vzniku vydal Radioservis nahrávku, na kterou může být pyšný. Nemá mnoho takových titulů, s kterými může soutěžit se světem. (Škoda, že asi kvůli ekonomickým mantinelům nebylo možné povýšit na stejnou úroveň i reprezentativnost bookletu.) František NovotnýMichal Kaňka mají u této firmy již několik významných nahrávek. Jméno pianistky Rumi Itoh není zatím u nás přes čilé kontakty s českými hudebníky ještě obecně známé. Tmelem projektu je jednoznačně Jiří Bělohlávek . Dokonce lze nalézt v nejobecnější rovině souvztažnosti mezi oběma díly, jakkoliv je dbáno na stylovou čistotu. (Koneckonců leží mezi nimi obrovský časový prostor 70 let.)

Beethoven konvenuje s mojí představou plně komplementárního díla, tedy spíše jakési „koncertantní symfonie“ nežli „concerta grossa“. Nejvíce mě upoutal Novotný, nicméně cellista nijak výrazně nezaostává. Tónově poněkud ve stínu je pianistka. Kouzelné jsou jak sólové trialogy, tak působivé tutti gradace.

Volba Brahmse signalizuje, že se pan Novotný nebojí konfrontace se světem (tady tak dobrou nahrávku nenalézám). Za neobyčejně šťastné považuji komorní paradigma nahrávky. Dirigent moudře vyšel z charakteru orchestru a respektoval naturel sólisty. Možná tím ochudili obraz dramatických míst, ale rozhodně sbírají body v lyrických plochách, které znějí báječně. František Novotný je vzácným moravským drahokamem, bohužel mediálně ne zcela doceněným.

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.