pátek, 6. prosinec 2002

Ludwig van Beethoven: Kompletní houslové sonáty

Napsal(a) 

booklet booklet
Francouzský houslista Augustin Dumay a portugalská klavíristka Maria Joao Pires spolu hrají už více než deset let. Ani v nahrávacích studiích nejsou žádnými nováčky. Vedle svých vlastních projektů natočili skladby Mozarta, Debussyho, Francka, Brahmse, Ravela a Griega. Jejich zatím největším společným projektem je souborná nahrávka deseti Beethovenových Sonát pro klavír a housle , která vznikala s dlouhými přestávkami pět let. Možná že i vás zprvu napadne, proč Deutsche Grammophon vydává v rozmezí čtyř let dvě nahrávky stejného kompletu; v roce 1998 to byl projekt Anne-Sophie Mutter, nyní Dumaye. Hned po poslechu první sonáty bude jasné, že to není omílání téhož. Tyto nahrávky se totiž dost podstatně odlišují. Nicméně je fakt, že takovýto luxus si může dovolit jenom velká, ekonomicky silná firma.

Jiná je už jejich výchozí filozofie. Mutter jako výjimečně silná osobnost, která přetváří hudbu "k obrazu svému", jde jakoby vstříc k Beethovenovi, setkává se s ním někde na půl cesty, mění jeho podstatu a buduje "nový svět" beethovenovské recepce. Dumay naopak vychází z Beethovena, přidává k interpretační tradici svůj podstatný příspěvek, ale neboří ji. Jeho Beethoven umí být velmi lyrický až něžný (Sonáta č. 5 F dur "Jarní" ) i dramatický a temperamentní (Sonáta č. 9 A dur "Kreutzer" ), nikdy však neopouští očekávané stylové mantinely. Mutter stále překvapuje, provokuje, nezřídka se pohybuje na hraně. Obě dvě interpretace jsou mimořádným zážitkem. Tento výsledek se dal ostatně očekávat. Jsou to naprosto odlišné typy houslistů. Mutter je typem velkého virtuosa, jehož vliv se podobá občasnému pádu meteoritu, jenž mění svět. Její naturel vyžaduje projektování své tvůrčí svoboby do širokého spektra hudby, od baroka po nejžhavější současnost. Dumay se drží "svého kopyta", hudebního výseku přibližně sta let - od Haydna a Mozarta k Debussymu. V těchto mantinelech však vytváří hodnoty, na které se určitě nezapomene.

Do sféry koncepce spadá i úloha klavíru. Maria Joao Pires je suverénní a zcela rovnocennou partnerkou Dumaye, čímž by jistě naplnila představy skladatele. Naproti tomu Lambert Orkis je jemně, avšak neústupně veden svou partnerkou, čemuž ostatně napomáhá i práce zvukové režie.

Na závěr maličká poznámka ke coveru a bookletu. Decentní žluto-bílo-černé provedení projektu Dumay-Pires působí příjemněji nežli poněkud pouťově nabubřele komerční výtvarná ambaláž projektu Mutter-Orkis. K zamyšlení nad vývojem firemní strategie může vést i zjištění, že Dumay snížil počet desek na tři a že naplnil stopáž po téměř nejvyšší možnou technickou hranici, která je v současnoti dána CD.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 77:14 + 81:40 + 75:07

Nahráli: Augustin Dumay - housle, Maria Joao Pires - klavír

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.