Michail Pletněv – klavír, Ruský národní orchestr, Christian Gansch. Produkce: Matthias Spindler. Text: A, N, F. Nahráno: live, 2. 9. 2006, Beethovenfest Bonn. Vydáno: 2007. TT: 37:38. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6415 (Universal Music).
O projektu kompletní nahrávky Beethovenových klavírních koncertů začal Michail Pletněv údajně uvažovat už v roce 1990. K jeho realizaci však došlo až v předloňském září, kdy pro DG nahrál živě všech pět klavírních koncertů na Beethovenfestu v Bonnu. Pletněv má velký sklon k divadelnímu přehánění a při jeho hře se mnohdy nemohu ubránit pocitu, že vodí posluchače za nos. Notoricky známé skladby se v jeho podání proměňují místy takřka k nepoznání a často se mi stává, že si musím ověřit v notách, zda to skladatel skutečně napsal tak, jak to Pletněv hraje. Nezřídka se dokonce zdá, že Pletněv chce být originální za každou cenu a já si vždycky znovu říkám, že bych si měl od jeho teatrálnosti zachovat odstup. Jenomže Pletněv „režíruje“ každé své „divadelní představení“ tak sugestivně, že posluchače nakonec vždycky dostane tam, kam chce. Nejinak je tomu i na této nahrávce. Pletněv nás zatáhne do své divadelní mystifikace už v prvních taktech první věty. Ty totiž působí tak, jako by pianista váhal, zda se má vůbec pustit do hry, až dostaneme strach, jestli se nakonec nezvedne a neodejde. Po chvíli si to však přece jen „rozmyslí“, a pak už nestačíme žasnout, co všechno si na nás připravil. Odvážná rubata, změny temp, překvapivé protihlasy, vyhrocená dynamika, citovost i dramatičnost, to vše se tu střídá v takové intenzitě, že se posluchač opravdu nemůže nudit, ani kdyby chtěl. Těžko v takovém gejzíru nápadů vyzdvihovat to či ono. Ale na „Tip Harmonie“ by v tomto případě stačila samotná finální věta prvního koncertu. Pletněv ji hraje s takovým švihem, v takovém tempu a s tak originálními nápady, že mu jen sotvakdo může konkurovat. Nutno dodat, že neméně skvělý a vitální je tu i výkon orchestru, který nejenže stačí „uhrát“ klavíristovo tempo (což v této větě zdaleka nebývá běžné), ale dokonce působí dojmem, že by s chutí ještě přirychlil. A tomu, kdo by hledal zvlášť názornou ukázku Pletněvových excesů, doporučuji poslechnout si v této větě obě mollové epizody s přírazy. To, co tu provádí Pletněv s posuny akcentů, už není Beethoven, ale Bartók.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
