Ludwig van Beethoven / Franz Schubert: Klavírní trio B dur op. 97 "Arcivévodské", Variace Es dur op. 44, Variace na árii "Ich bin der Schneider Kakadu" z opery Die Schwestern von Prag Václava Müllera / Klavírní trio Es dur op. 100 D 929, Sonátov

Beethovenovo "Arcivévodské" trio a Schubertovo Klavírní trio op. 100 patří bezesporu k nejvelkolepějším dílům tohoto oboru v první třetině 19. století. V případě Beethovenově se jedná o poslední klavírní trio autorovo, v případě Schubertově o poslední dílo tištěné za skladatelova života. Obě tria se vyznačují monumentálními rozměry: jejich stopáž se pohybuje kolem pětačtyřiceti minut. Navíc jsou si příbuzná tóninově, nesou blízká opusová čísla, a jako by mělo být jejich "příbuzenství" potvrzeno i historicky, ujali se prvního provedení jak Beethovenova Tria (1814), tak Tria Schubertova (1827) titíž hráči na smyčcové nástroje: houslista I. Schuppanzig a violoncellista J. Lincke. Ostatní skladby tohoto dvojalba představují oba skladatele v jejich raném tvůrčím období. The Castle Trio hraje na historické nástroje nebo jejich novodobé kopie a tak hned po prvních taktech sólového klavírního úvodu "Arcivévodského" tria pianistu politujeme: legatová čtyřhlasá sazba v obou rukou nutně potřebuje nástroj s delším zvukem. Klavíristu budeme litovat o to víc, že se evidentně jedná o velmi schopného hráče. Neméně překvapí smyčce svým "syrovým" zvukem s minimálním vibratem. Zato druhé větě - Scherzu - dodává křehčí zvuk fortepiana půvab, lehkost a vtip, a také smyčce jako by se trochu uvolnily. Naprostým překvapením je pak variační volná věta. Téma k variacím opět uvádí sólový klavír stylizovaný do širokých akordů, které by nepochybně zněly lépe na Steinwayi. Jenomže zvuk fortepiana dodává nádherné Beethovenově melodii podivuhodný nostalgický nádech a z celé věty dýchá tolik stesku po čemsi krásném, co se nikdy nevrátí, že si ji sentimentálnější povahy určitě rády zopakují. Jiskřivé a hravé finále jako by mělo potvrdit, že The Castle Trio hraje Beethovena větu od věty lépe a lépe. Klavírní part Schubertova Klavírního tria je průzračnější a méně vypjatý než u Beethovena a smyčce mají více prostoru, aby se rozezpívaly. Nijak zvlášť je neovlivní ani zbytečně ostrá staccata, ani prudké dynamické kontrasty fortepiana, jichž se Lambert Orkis nevyvaroval, i když jinak skutečně dělal, co mohl. Vcelku lze říci, že tato nahrávka poměrně zřetelně ukazuje jak zajímavé možnosti fortepiana v komorní hudbě, tak také meze, které při nejlepší snaze nelze překročit.

Vydavatel: Virgin Veritas / EMI Czech Republic

Stopáž: 74:13 + 57:56

Nahráli: The Castle Trio: Lambert Orkis - klavír, Marilyn McDonald - housle, Kenneth Slowik - violoncello

Body: 4 z 6