pondělí, 27. květen 2013

Ludwig van Beethoven - 33 variací na valčík Antona Diabelliho

Napsal(a) 

Ludwig van Beethoven - 33 variací na valčík Antona Diabelliho Ludwig van Beethoven - 33 variací na valčík Antona Diabelliho

Andreas Staier – fortepiano. Text: A, N, F. Nahráno: 9/2010, Teldex Studio, Berlín. Vydáno: 2012. TT: 67:30. DDD. 1 CD Harmonia Mundi HMC 902091.

Beethovenovy Variace na Diabelliho valčík patří k nejproslulejším, ale také k nejnáročnějším variačním cyklům světové klavírní literatury. Historie jejich vzniku je poměrně kuriózní. V roce 1819 požádal vídeňský skladatel a vydavatel Anton Diabelli padesát skladatelů, aby zkomponovali každý jednu variaci na jeho valčík. Mezi oslovenými skladateli byl také L. van Beethoven. Zatímco ostatní autoři Diabellimu dříve či později vyhověli, Beethoven se nakonec rozhodl vytvořit na jeho téma ne jednu variaci, ale celý variační cyklus. Andreas Staier, jeden z nejvýznamnějších soudobých hráčů na cembalo a fortepiano, připravil svou nahrávku slavného Beethovenova díla přímo na základě skladatelova rukopisu. Navíc nabídl posluchačům opravdový bonbónek: na začátek svého CD zařadil výběr deseti variací z onoho „kolektivního díla“ padesáti skladatelů. Máme tedy vzácnou příležitost slyšet zde variace, které na Diabelliho téma vytvořili C. Czerny, J. N. Hummel, F. Kalkbrenner, J. Kerzkowsky, C. Kreutzer, F. Liszt, I. Moscheles, J. P. Pixis, F. X. W. Mozart a F. Schubert. Většina variací je sice poplatná dobové produkci, ale v jedinečné Staierově interpretaci září jako drobné klenoty. A protože tuto pestrou všehochuť bylo potřeba oddělit od Beethovenova monumentu něčím závažnějším, vstoupil před něj Staier ještě svým vlastním příspěvkem: poměrně rozsáhlou „introdukcí“, vytvořenou v duchu pozdní Beethovenovy klavírní tvorby. Tato „introdukce“ pak v podstatě bez pauzy ústí v téma Beethovenových variací. Kopie fortepiana Conrada Grafa, na kterou Staier pořídil svou nahrávku, má krásný, sametově měkký a přitom neobyčejně znělý tón. Umělec vládne mimořádně citlivým úhozem a dokáže všech předností svého nástroje patřičně využít. Grafovo fortepiano mu zní velmi barevně a jeho dynamické možnosti se zdají být málem neuvěřitelné – od hebkých snových pianissim až po hutná mužná forte. Staier má navíc skvělou techniku, díky níž rychlé variace nádherně jiskří. Na tomto jiskření má ovšem svůj podíl i Staierův dokonalý smysl pro rytmus, který oceníme už v tématu a poté ještě nesčetněkrát (kupříkladu variace č. 6, 7, 9, 15, 16, 17). Rubata Steier nikterak nepřehání. V rychlých variacích jsou téměř neznatelná a většinou slouží jen k zpřehlednění formálního členění. Hojněji pracuje Staier s rubaty v pomalých variacích. A spojí-li se pianistova agogická kouzla s jeho jemně nuancovaným úhozem, stávají se z některých čísel malé hudební básně. K těm nejpůsobivějším patří mysteriózní variace č. 20, něžně probarvená fughettová variace č. 24 a trojice variací č. 29–31. Skvělou nahrávku doprovází obsažný booklet, který nabízí výborný průvodní text, zajímavý rozhovor s interpretem a barevné reprodukce Beethovenova autografu.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.