středa, 6. listopad 2002

Ludwig van Beethoven: 33 variací na Diabelliho valčík op. 120

Napsal(a) 

booklet booklet
Pianista Piotr Anderszewski patří mezi výrazné a osobité umělce. Značně se to odráží i v jeho nahrávkách, které rozhodně nepatří mezi průměr či bezfantazijní nošení dříví do značně rozrostlého lesa tisíckrát obehraných slavných děl. Svým projevem dokonce zaujal natolik, že bylo jeho provedení Beethovenových Variací na Diabelliho valčík op. 120 zfilmováno (na repertoáru má Anderszewski toto dílo už od svých studií). Zachyceno bylo nejen konečné provedení, ale i příprava a studium skladby. Film tvořil základ pro posléze vydaný zvukový snímek, což se také na CD nepatrně odráží v místy nevyrovnaných pauzách mezi jednotlivými tracky. Tuto drobnost ovšem převyšuje Anderszewského interpretace, která by se dala charakterizovat slovy "kontrolovaně nekontrolovaná". Klavírista naprosto ovládá své umění v kontrole zvuku, úhozu, dynamiky - detailně propracované -, klenutí ploch, propojování variací. Zároveň ale dává průchod své hudební intuici a vlastnímu názoru při volbě tempa, rytmické akcentaci (například Variace 22 Molto allegro ), dává průchod hlubokému vnitřnímu zaujetí (například Variace 24 Fughetta: Andante ) i emocím. S náročnou skladbou, která vyžaduje zvýšenou koncentraci jak od interpreta, tak od posluchače, si tento umělec polsko-maďarského původu poradil odvážně, přesvědčivě a poutavě.

Vydavatel: Virgin Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 63:10

Nahráli: Piotr Anderszewski - klavír

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.