úterý, 4. prosinec 2001

Ludmila Peterková, Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek: Mendelssohn, Rossini, Bruch - Ludmila Peterková

Napsal(a) 

booklet booklet
Ludmila Peterková je prvotřídní interpretkou svého nástroje. Kdyby se udělovalo něco jako cena sympatie mezi koncertními umělci, byla by jednou z horkých favoritek, stejně tak ve fiktivní soutěži o cenu skromnosti a mnoha dalších, a konečně - jak dokazuje i tento snímek - ve schopnosti vytvořit zajímavou, líbivou i poučnou dramaturgii. Úspěch dramaturgie spočívá ve schopnosti nalézt průsečík mezi tím, co chce interpret sám hrát, co umí zahrát nejméně tak dobře či spíše ještě lépe než všichni ostatní, co se může zalíbit běžnému publiku a co dokáže ocenit publikum náročné, co nabízí něco osvědčeného a zároveň vzbudí zvědavost. Ludmila Peterková má dar takový průsečík nalézt. Je konečně dán i tím, že umí kolem sebe soustředit spolupracovníky, kteří to, co umí ona sama, podpoří. Na snímku jsou Koncertní kusy pro klarinet a basetový roh č. 1 a 2 op. 113 a op. 114 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Introdukce, téma a variace a Variace C dur pro klarinet Gioacchina Rossiniho, v centru stojí Koncert pro klarinet, violu a orchestr e moll op. 88 Maxe Brucha. I "zrcadlové" seřazení skladeb na snímku, uplatňující jakousi parafrázi na princip hudební formy, patří k důkazům promyšlené přípravy nahrávky. Dalším pozitivem je svou věcností, informativností a stylizační vytříbeností hodnotné průvodní slovo Jaromíra Havlíka. Interpretačně nabízí snímek to nejlepší z nejlepšího: výše zmíněný okruh spolupracovníků, kteří se na dobře odvedené nahrávce podíleli, se týká obou spolusólistů - hráče na basetový roh z Francie Nicolase Baldeyrou a ve Švýcarsku žijícího českého violisty Alexandra Besy , ale i vypracovaného, citlivého a spolehlivého provedení orchestrální složky Pražskou komorní filharmonií s Jiřím Bělohlávkem . A v neposlední řadě i technického týmu: Jaroslava Rybáře, Stanislava Sýkory a Jiřího Hesouna za režii a Petra Víta za produkci. Aby byl snímek natočen koncem června 2001 a už v říjnu téhož roku se objevil na pultech, nebývá obvyklé.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 56:08

Nahráli: Ludmila Peterková - klarinet, Nicolas Baldeyrou - basetový roh, Alexander Besa - viola, Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.