čtvrtek, 25. březen 2004

Luciano Pavarotti: (Schubert, Mozart, Weill, R. Strauss) - Schubert, Mozart, Weill, R. Strauss

Napsal(a) 

Možná poslední studiový projekt Luciana Pavarottiho v jeho kariéře vznikal neobvykle dlouho. Když si však pozorně pročtete tiráž v bookletu se záplavou jmen z několika států, nahrávací lokace, tak je to docela pochopitelné. Tento projekt, který prý dělal Pavarotti s velkým potěšením, se dá nazvat crossoverem jen pro účinkování operního tenoristy, jinak je to totiž plnokrevná popmusic s typickou italskou melodickou a výrazovou fasádou - jinak řečeno pokračování italských canzon a romancí v 21. století. Bylo by však hloupé nahrávku odbýt pohrdavým mávnutím ruky. Vyjma dvou písní (hlavně skvěle nově zaranžovaného šlágru Caruso ) vznikly skladbičky na objednávku Pavarottiho a jeho vydavatelské firmy, Big P se s nimi ztotožnil a dává jim kouzlo svého nenapodobitelného hlasu a své osobnosti. Je to velmi kultivovaně nahraná popmusic a Pavarotti se rozhodně nemusí stydět za to, že si splnil svůj sen nahrát vysloveně popové album. Ti, kteří sledují jeho dráhu, vědí, jak se při charitativních open show v Modeně cítil mezi přáteli ze sféry populární hudby a rocku jako ryba ve vodě a vždy jako by omládnul. Přirozeně toto album nechce zachraňovat mladé lidi přes popkulturu pro klasickou hudbu, nemá vysoké umělecké ambice, je to prostě čirá, nekašírovaná radost ze zpěvu, z krásně se linoucí melodie - a v tom je Pavarotti naprosto přesvědčivý. Pro nás to může být i příklad toho, jak kultivovaně, profesionálně a pěvecky dokonale mohou znít písně od zpěváka s klasickým školením hlasu. Pavarotti se tak dostává o několik tříd výše než kam dospěli u nás třeba Štefan Margita, Peter Dvorský nebo Karel Gott.

Vydavatel: Decca / Universal Music

Stopáž: 55:29

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.