čtvrtek, 25. březen 2004

Luciano Pavarotti: (Schubert, Mozart, Weill, R. Strauss) - Schubert, Mozart, Weill, R. Strauss

Napsal(a) 

Možná poslední studiový projekt Luciana Pavarottiho v jeho kariéře vznikal neobvykle dlouho. Když si však pozorně pročtete tiráž v bookletu se záplavou jmen z několika států, nahrávací lokace, tak je to docela pochopitelné. Tento projekt, který prý dělal Pavarotti s velkým potěšením, se dá nazvat crossoverem jen pro účinkování operního tenoristy, jinak je to totiž plnokrevná popmusic s typickou italskou melodickou a výrazovou fasádou - jinak řečeno pokračování italských canzon a romancí v 21. století. Bylo by však hloupé nahrávku odbýt pohrdavým mávnutím ruky. Vyjma dvou písní (hlavně skvěle nově zaranžovaného šlágru Caruso ) vznikly skladbičky na objednávku Pavarottiho a jeho vydavatelské firmy, Big P se s nimi ztotožnil a dává jim kouzlo svého nenapodobitelného hlasu a své osobnosti. Je to velmi kultivovaně nahraná popmusic a Pavarotti se rozhodně nemusí stydět za to, že si splnil svůj sen nahrát vysloveně popové album. Ti, kteří sledují jeho dráhu, vědí, jak se při charitativních open show v Modeně cítil mezi přáteli ze sféry populární hudby a rocku jako ryba ve vodě a vždy jako by omládnul. Přirozeně toto album nechce zachraňovat mladé lidi přes popkulturu pro klasickou hudbu, nemá vysoké umělecké ambice, je to prostě čirá, nekašírovaná radost ze zpěvu, z krásně se linoucí melodie - a v tom je Pavarotti naprosto přesvědčivý. Pro nás to může být i příklad toho, jak kultivovaně, profesionálně a pěvecky dokonale mohou znít písně od zpěváka s klasickým školením hlasu. Pavarotti se tak dostává o několik tříd výše než kam dospěli u nás třeba Štefan Margita, Peter Dvorský nebo Karel Gott.

Vydavatel: Decca / Universal Music

Stopáž: 55:29

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.