středa, 20. březen 2002

Luciano Berio: Voci, Naturale; sicilský folklór

Napsal(a) 

booklet booklet
Když se někde objeví jméno violistky Kim Kashkashian , je jasné, že se nebude dít něco zcela běžného. Ani nové album Luciana Beria není výjimkou - podařilo se jí totiž svým neuvěřitelným interpretačním charismatem vytvořit jakýsi virtuální svět na pomezí tradičního folklóru a vlastní Beriovy hudby, která z folklorních (sicilských) kořenů tradičně silně vyvěrá. Samotná dramaturgická koncepce - totiž zařazení autentických folklórních nahrávek (z archivu Academia Santa Cecilia, jíž je Berio ředitelem) mezi dvě autorovy skladby, které jsou oním folklórním charakterem neodmyslitelně dotčeny - je svým způsobem vlastně ojedinělá a vybízí ke vnímání jeho kompozic ve zcela jiném světle.

Skladba Voci s podtitulem Folklórní písně II z roku 1984 je de facto violovým koncertem připomínajícím barokní formu concerta grossa - totiž svou kontrapozicí ansámblu sólové violy s proměnlivým komorním instrumentálním pozadím a zbytkem velkého orchestru, který sytým zvukem symfonického tělesa vytváří jakési formální předěly a posouvá vývoj celé skladby neustále dál.

Ony úseky exponující převážně sólovou violu působí v kontextu celé skladby neuvěřitelně očistným výrazem. Violový part je v nich zpravidla "kořeněn" velmi umně instrumentovanou barevnou plochou, která sólovému nástroji vytváří jakousi témbrovou resonanci.

Totéž se pak - ovšem ve velmi komorní podobě sólového nástroje a bicích nástrojů - odehrává ve druhé z Beriových skladeb s názvem Naturale . Zde je pozoruhodná symbióza čirého folklóru (ve skladbě zní z playbacku celé kusy autentických folklórních nahrávek) a "soudobé instrumentální složky" dovedena - snad to lze tak říci - do geniálního tvaru, v němž při zaujatém poslechu přestáváme rozlišovat jeho jednotlivé (samostatně tak odlišné) složky.

To, co myslím nejvíce zaujme na hlavní protagonistce alba, je úžasně korespondující barevnost jejího partu na pozadí všech zmiňovaných folklórních "konotací" - to z velké části díky "bezstarostné" interpretaci čtvrttónů a vůbec zcela přirozeným přechodům mezi různými typy často rychle se měnících artikulací (flažolety - pizzicato - tremolo atd.).

Mohlo by se říct, že celé album je takový postmoderní tah na posluchače - k sobě jsou v naturální podobě přiřazeny velmi kontrastní světy, v jasně oddělených blocích, bez dalších konceptuálních výkladů. Snad je to silou Beriovy hudby samotné, že bez násilných provokací a prvoplánových kontrapozic hudebního i textového materiálu vytváří spolu s autentickým folklórem onen - velmi niterně propracovaný - virtuální svět, který v nás při poslechu nakonec zanechá hlubokou stopu.

Vydavatel: 2HP Production

Stopáž: 69:42

Nahráli: Kim Kashkashian - viola, Robyn Schulkowsky - bicí, Radio Symphonieorchester Wien, Dennis Russell Davies

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.