(J. S. Bach, Albéniz, Sor, Ponce, Tárrega, Castelnuovo-Tedesco, Granados )
Lubomír Brabec – kytara, Jiří Bárta – violoncello. Text: Č, A. Nahráno: 27. 8. 1997, 13. – 14. 6. 1999 a 11. – 12. 7. 1994 zámek Kozel u Plzně, 6. – 8. 6. 1988 studio Sparta, Praha, 24. 11. 2001 studio Domovina, Praha. Vydáno: 2008. TT: 77:54. DDD. 1 CD Supraphon Music SU 3964-2.
Přední český kytarista, pevná součást dnešní české kytarové školy, vybral ze své dosavadní diskografie u Supraphonu zajímavé, známé i méně známé tituly, které jsou převážně výsledkem jeho dlouholeté transkripční práce. Lubomír Brabec vstupoval na naši koncertní scénu s významným oceněním na proslulé pařížské kytarové soutěži Prix Radio France v roce 1974. Nahrávací činnost na sebe nenechala dlouho čekat, nejprve u Pantonu a krátce na to u Supraphonu, kterému s občasnými výlety zůstává umělec věrný dodnes. Vlastní dramaturgie disku představuje průřez nahrávek se sólovými (kromě jedné) kytarovými skladbami a transkripcemi pořízenými v rozmezí let 1988 – 2001. Široký výrazový rejstřík Lubomíra Brabce dostává příležitost k plnému rozvinutí ve skladbách od barokní polyfonie Johanna Sebastiana Bacha až ke španělským mistrům Isaacu Albénizovi, Fernando Sorovi, Manuelu Poncemu, Franciscu Tárregovi, Mariu Castelnuovo-Tedescovi a Enricu Granadosovi. Kromě Sorových a Tárregových kytarových originálů se jedná výhradně o interpretovy vlastní transkripce, jimiž je dnes již proslulý a pro které je i mnohdy vyhledáván. Píle a energie, s nimiž kytarista nalézá stále nové možnosti uplatnění svého nástroje v sólových či stále častěji i v komorních skladbách, je vskutku nevšední. Zde máme příležitost „ochutnat“ alespoň v jednom z Granadosových Španělských tanců Andaluza báječné souznění kytary Lubomíra Brabce s violoncellem Jiřího Bárty (kompletní nahrávka těchto skladeb byla realizována před časem v transkripci pro kytaru a harfu s Kateřinou Englichovou.) Cudnost výrazu střídaná vášněmi a erudicí je přesně to, co tohoto umělce po léta charakterizuje. Všechny aktivity nejen umělecké, ale i společenské či sportovní, častá turné v nejrůznějších kontinentech i výlety do dalších hudebních žánrů nakonec vždy znovu ukotví Lubomíra Brabce u klasické kytary. Dá se o něm říci, že skutečně zraje jako víno, což si ostatně můžeme poslechnout i z časového rozpětí vybraných nahrávek. Výrazný vklad, kterým tento interpret již léta obohacuje českou hudební scénu, je nepřehlédnutelný.
Body: 5 z 6
