(Vivaldi, Händel, Weiss, Rodrigo, Fišer)
Lubomír Brabec – kytara, Kateřina Englichová – harfa, Pavel Tylšar – anglický roh, Pražský komorní orchestr, Virtuosi di Praga, Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek – dirigent. Text: Č, A. Nahráno: 1985 – 1996, studia Rudolfinum, Domovina a Sparta, Praha. Vydáno: 2011. TT: 75:33. DDD. 1 CD Supraphon SU 4060-2.
Další profilové album našeho předního kytaristy Lubomíra Brabce vydal Supraphon tentokrát s koncertními skladbami. Pestrost obsazení, kdy se ke kytaře přidávají nejen různé komorní ansámbly, ale také sólové nástroje, doplňuje pestrost autorů počínaje barokními mistry Vivaldim, Händelem a Weissem až po autory soudobé – Španěla Joaquína Rodriga a Čecha Luboše Fišera. Dramaturgické hledisko přibližuje Brabcův text v bookletu, výběr skladeb se totiž podřizuje barokní hudební linii, která je lehce vysledovatelná po harmonické i výrazové stránce také v uvedených skladbách 20. století. Chronologické řazení skladatelů od nejstaršího Antonia Vivaldiho (1678 – 1741) k nejmladšímu Luboši Fišerovi (1935 – 1999) vlastně víceméně chronologicky seřadilo i data pořízení nahrávek a současně tak vygradovalo i působivost střídání virtuózních barokních melodických i melancholických partů (například u J. S. Weisse), aby nastoupila nezapomenutelná melodie Rodrigova Concierta de Aranjuez a vyvrcholila mistrovským dílem českého skladatele, který i přes svůj předčasný odchod zanechal množství krásných a hlubokých skladeb oslovujících stále více dnešního posluchače. Lubomír Brabec, který je kromě kvalitních interpretačních výkonů znám také jako pilný autor úprav a transkripcí nejen pro kytaru, velmi dobře souzní nejen s vybranými sólisty, ale prokazuje rovněž schopnost výborné souhry se všemi komorními ansámbly. Za vynikající lze bezesporu označit Pražskou komorní filharmonii s Jiřím Bělohlávkem v poslední skladbě Luboše Fišera, psané přímo na objednávku Lubomíra Brabce. Křehké barokní koncerty střídá slavná skladba Joaquína Rodriga, která od své premiéry v roce 1939 láká nejen kytaristy. Fišerova oslava dvou géniů Leonarda da Vinciho a Giuseppe Tartiniho je vetknuta do dvouvětého díla jako symbol pocty mistrům renesance a baroka. Lubomír Brabec odstiňuje jemné záhyby Fišerových myšlenek v zádumčivých i dramatických rytmicko-melodických sekvencích s naprostým porozuměním a v doprovodu Pražské komorní filharmonie tak tvoří v závěru celého alba přirozený vrchol.
Body: 4 z 6
