čtvrtek, 3. červenec 2003

Love's Illusion

Napsal(a) 

booklet booklet
Dámské pěvecké kvarteto Anonymous 4 tentokrát sáhlo po motetech z Kodexu Montpellier, pokladnice francouzské polyfonie 13. století. Průřez nejrůznějšími typy tohoto hudebního druhu je textově sjednocen motivy dvorské lyriky. V hlasech, které byly stavěny nad tenor, se někdy ale objevovaly velmi kontrastní slovní kombinace (například jeden hlas opěvoval krásnou dámu, druhý víno a kumpány z hospody). Interpretky se rozhodli nevyužít možnosti přednesení melodie tenoru (úryvek nejčastěji z chorální melodie v dlouhých hodnotách) instrumentálně, některá moteta pro jejich přílišnou krátkost záměrně opakují, jindy zazní nejprve hlas "motetus" s tenorem a další hlasy jsou přidávány postupně. Pro orientaci posluchače v polyfonním předivu je to velmi vstřícné a užitečné gesto. Nutno říci, že v porovnání s nahrávkami z poslední doby je znát, že se u tohoto souboru vylepšila zvuková celistvost. Na uvedeném snímku je už výrazně vykročeno, ale přece jen "nedokročeno". Po této stránce je Anonymous 4 hoden obdivu, ale podle mého názoru už tady sklouzává k popření osobitosti jednotlivých hlasů. Ty jsou si ve výsledku nadmíru podobné. Výrazové pojetí interpretek mi, upřímně řečeno, zůstává záhadou. Slova dvorské lyriky jsou velice pestrá: jednou melancholická, smutně toužící, "raněná láskou", jindy vášnivá či hravá. Nuance zpěvaček jsou v tomto směru příliš jemné, téměř neslyšitelné. Je to škoda, protože po technické stránce není moc co vytknout: intonace, obdivuhodná práce s výslovností (nikoli s hudební deklamací), vše je, jak má být. Přesto jako by něco chybělo. (Přitom by možná stačilo tak málo - projevit se.) Jistě jsou a najdou se posluchači, kterým bude tato interpretace vyhovovat, ostatně nadšené "výkřiky" kritiků jako "zcela okouzlující", "lákavé" a podobně jsou toho důkazem, nemohu se ale ubránit myšlence, že opěvování krásných dam, jejich zlatých vlasů a modrých očí by bylo lepší přenechat pánům.

Vydavatel: Harmonia mundi / Classic

Stopáž: 64:04

Nahráli: Anonymous 4: Ruth Cunnigham, Marsha Gerensky, Susan Hellauer, Johanna Maria Rose

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Více z této kategorie: « Scolohofo: Oh! Fragments »

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.