Libor Pešek – The Gold Collection

Michaela Fukačová – violoncello, Garrick Ohlsson – klavír, Eva Děpoltová – soprán, Petr Škvor – housle, Kühnův smíšený sbor – sbormistr Pavel Kühn, Česká filharmonie, Filharmonie Brno, Libor Pešek – dirigent. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1981-1989, Rudolfinum Praha, Stadion Brno. Vydáno: 2013. DDD. TT: 75:59, 74:42, 82:29, 78:59. 1 CD Supraphon SU 4132-2.

Není vůbec sporu o tom, že Libor Pešek je naší přední dirigentskou osobností a že jeho jméno je známé všeobecně, tedy ne jen v odborných kruzích. Ta popularita vyvolává pocity naprosté samozřejmosti a neustálé připomínání jména dotyčné osobnosti se jeví jako zbytečné. Jaké je ovšem naše překvapení, když zjistíme, že věci, jež považujeme za dané a neměnné, neplatí. Zdá se to být neuvěřitelné, ale v posledních letech nebylo možno v naší prodejní síti narazit na nahrávky Libora Peška (!). Stalo se tak snad poprvé v jeho kariéře. Už od let šedesátých bylo možno obdivovat jeho progresivní snímky dnes už legendární Komorní harmonie. Poté se objevilo (samozřejmě ještě na vinylových LP deskách) několik nahrávek s pardubickou Komorní filharmonií, za nimiž následovaly desky s nahrávkami Slovenské filharmonie. Teprve jeho spolupráce a následující éra v České filharmonii otevřela větší prostor pro natáčení. Výsledkem jsou výtečné snímky skladeb pozdního romantismu a dnes už klasických titulů 20. století – jak českých, tak i dalších skladatelů. Avšak Peškova šéfovská éra v Liverpoolu vytvořila další významný katalog, v němž nacházíme komplet symfonií a některých dalších orchestrálních skladeb Antonína Dvořáka, až na malé výjimky všechna orchestrální díla Sukova. Je otázka, který label přinesl nabídku významnější a koncepčně bohatší – zda Supraphon, či Virgin Classics (dnes EMI). Pokud pohlédneme na produkci CD, je zřejmé, že ten druhý jmenovaný. To koneckonců dotvrdil v poslední době početnou řadou reedicí. Supraphon však nyní v roce Peškova jubilea (* 1933) odčinil absenci posledních let vydáním reprezentačního čtyřdiskového alba, zahrnujícího vybrané nahrávky pořízené většinou s Českou filharmonií a v jednom případě (Elgarův Violoncellový koncertMichaelou Fukačovou ) s Filharmonií Brno . Dramaturgie alba připomíná vynikající snímky se skladbami francouzských impresionistů a Alexandra Skrjabina (Klavírní koncertG. Ohlssonem ), ale i nahrávku monumentální 7. symfonie Brucknerovy. Samozřejmě upozorňuje i na někdejší velký projekt sukovský, pod nímž je podepsán Libor Pešek vedle tehdejšího filharmonického šéfa Václava Neumanna. Většina těchto nahrávek je známá z minulosti (byly pořízeny digitálně v 80. letech minulého století) a byly již nejednou recenzovány. Setkání s nimi po letech je velmi zajímavé, místy i emotivní. Libor Pešek tehdy prožíval období zvýšeného zájmu o novodobou tvorbu, zvláště o partitury, kde je možno uplatnit bohatou výrazovou, ale především zvukovou škálu. I dnes v jeho podání Debussyho Moře a Ravelův Dafnis a Chloe či Bolero hýří nádhernými, nikoliv však spekulativně vytvořenými barvami. Měkký zvuk filharmoniků zvláště ve smyčcích a dechových nástrojích přispívají k interpretaci takřka ideální. Velmi blízkým spojencem s touto hudební sférou je tvorba Josefa Suka. Zvláště nahrávka Pohádky léta je dodnes jedinečným dokladem dirigentova vztahu k tomu skladateli, s jehož tvorbou Libor Pešek výrazně seznámil publikum zvláště v Anglii a Americe a přispěl tak k jeho docenění na nejvýznamnějších světových pódiích.

Samozřejmě při každém takovémto kompilačním albu nás zajímá jeho dramaturgie, jež může vyvolat nejednu polemiku. Většinu snímků obsažených v tomto albu již známe z dřívějších edic na CD. A přece zde nacházíme dva, jež doposud na CD nefigurovaly a znamenají tak významný přínos. Jde o půvabnou a malebnou nahrávku Sukovy Serenády pro smyčce , do té doby s velkými smyčci jedinou, jež ČF natočila po oné slavné nahrávce Talichově z roku 1951; až po roce 1990 ji pro Chandos s filharmonií natočil Jiří Bělohlávek. Cenné je také první vydání hudby k Zeyerově hře Pod jabloní (se sólistkou Evou Děpoltovou ), byť její původní výběr (bez nezbytných sborů!) je velmi diskutabilní a neuspokojivý. Známější Sukova „divadelní“ hudba – k Radúzovi a Mahuleně , Sukem stylizovaná do suity Pohádka – je zde zastoupena bohužel jen dvěma větami. Potvrzuje tak naše nejedno poznání z minulosti, že v případě takovéhoto reprezentačního alba a tak populárního díla je nutné, aby zde bylo buď celé, anebo se od jeho zařazení úplně upustilo, nemáme-li mít nepříjemný pocit torza. V takovémto případě by bylo lepší a dramaturgicky logičtější přiřadit na CD k Brucknerově symfonii – tak jak tomu bylo při první edici na LP – jeho méně známou Předehru g moll, která na CD doposud nevyšla. V každém případě ale máme před sebou album nádherné – navíc velmi užitečné a potřebné, jež nám umožňuje nahlédnout nejen na dosavadní jedinečnou uměleckou žeň našeho prvořadého dirigenta, ale zároveň do skutečně reprezentačního sejfu naší nejstarší vydavatelské firmy. Při pohledu na péči, jež věnují světoví vydavatelé svým dvorním dirigentům, se přímo nabízí realizace dalšího alba s ostatními, pro tehdejší, ale i dnešní dobu reprezentačními nahrávkami Libora Peška, konkrétně s Komorní harmonií (Mozartova Serenáda B dur, světová moderna, Klusák), opět s Českou filharmonií (vokálně-symfonická díla), se Slovenskou filharmonií (Haydn, Wagner a Strauss s M. Hajóssyovou), s Komorní filharmonií Pardubice (Mozart, Šostakovič) a dalšími našimi orchestry.

Body: 5 z 6

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější