Leoš Janáček: Žárlivost, Příhody lišky Bystroušky - suita, Šárka - předehra, Taras Bulba, Káťa Kabanová - předehra a mezihry, Schluck und Jau

Dvojalbum soustřeďuje nové Mackerrasovy snímky z poslední doby. Káťa Kabanová a Šárka jsou užity z kompletů, Taras Bulba , Žárlivost , Sinfonietta a suita z Příhod lišky Bystroušky jsou natočeny živě na koncertech, Schluck und Jau zřejmě dotočen. Z Janáčkovy orchestrální tvorby tu snad chybí už jen skladba nazývaná Putování dušičky a pak Dunaj - a byl by to také asi komplet. Mimochodem, škoda, že neexistují suity i z dalších Janáčkových oper, chce se zvolat při poslechu té nádherné hudby, jíž se nelze nabažit... Interpretace vedená autoritou Mackerrasova formátu, znalcem, který ví o nuancích rukopisů a tisků, jež některé přehlédl i sám autor, je vedena s naprostou samozřejmostí v detailech i v celkové dikci. Lze si vychutnat připravované a uznale ve zvolnění tempa zvýrazněné, pod kůži pronikající hymnické vrcholy Tarase Bulby i Sinfonietty; lze si užít všechny lesní nálady hudby z prvního dějství Bystroušky, kterou sestavil a upravil Talich a kterou Mackerras vrátil do původní, v drobnostech neuhlazené instrumentace. Mackerrasův přístup obecně vyznačuje široké rozpětí a napětí mezi elektrizujícím dramatismem a lyrickým spočinutím, mezi ostrostí sčasovek a měkkostí barev, mezi opojností emocí a objevitelským vracením se k původní střídmější zvukové podobě. Jeho spojení s Českou filharmonií je i zde ideální; bude jednou z odstupu historie a při vědomí všeho, co pro českou hudbu udělal a co vše v Praze dirigoval a natočil, viděno jako jedna velká, šťastná a legendární éra. Album je navíc v bookletu vedle profilu dirigenta a orchestru doplněno poměrně obsáhlým rozhovorem, který s Mackerrasem vedl anglický muzikolog John Tyrrell . Je nesen konvenčními až banálními otázkami typu "...a nyní nám řekněte, jak došlo k...," ale který je plný pramenných informací, vyznání a vzpomínek, dokumentujících Mackerrasův badatelský přínos a interpretační pohled na uváděná díla a přinášejících zajímavé dílčí postřehy. Zcela a nepochopitelně však u takto reprezentativního a zásadního titulu chybí ve slovní dokumentaci ukotvení těchto přece jen nesouvislých a občas od otázky odbíhajících odpovědí ještě také do běžně zpracovaných základních faktů a souvislostí o Janáčkovi a o natočených a prezentovaných skladbách.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 52:22 + 40:08

Nahráli: Česká filharmonie, Sir Charles Mackerras.

Body: 5 z 6