Leoš Janáček – Výlety páně Broučkovy, Příhody lišky Bystroušky

Bohumír Vích, Ivo Žídek, Přemysl Kočí, Libuše Domanínská, Karel Berman, Helena Tattermuschová, Jaroslava Dobrá, Hanuš Thein, Milan Karpíšek, Antonín Votava, sbor Smetanova divadla, Vladivoj Jankovský – sbormistr, orchestr Národního divadla, Václav Neumann. Produkce: neuvedeno. Text: Č, A. Nahráno: duben a květen 1962, Domovina, Praha. Vydáno: 1963. TT: 63:30, 52:44. AAD. 2 CD Supraphon SU 3985-2.

Hana Böhmová, Libuše Domanínská, Rudolf Asmus, Antonín Votava, Václav Halíř, Jiří Joran, Kühnův dětský sbor, Jan Kühn – sbormistr, sbor Národního divadla, Milan Malý – sbormistr, Orchestr Národního divadla, Václav Neumann. Produkce: neuvedeno. Text: Č, A. Nahráno: listopad a prosinec 1957, Domovina, Praha. Vydáno: 1958. TT: 61:34, 30:29. AAD. 2 CD Supraphon SU 3981-2.

Oba komplety Janáčkových oper mají nejen společného dirigenta, ale zároveň odrážejí uměleckou úroveň jednoho období, byť konkrétní nahrávky nevznikly ve stejném roce. První z nich, Příhody lišky Bystroušky , jsou dokonce ještě v mono-verzi, zatímco v případě Výletů páně Broučka se jedná o jeden z prvních stereofonních operních kompletů u nás. Václav Neumann v té době ještě působil v čele lipského Gewandhausorchestru a jeho zahraniční aktivity byly větší než domácí. Teprve v roce 1968 stanul v čele České filharmonie, v níž strávil období, díky němuž se stal jednou z našich nejpopulárnějších hudebních osobností. Ale už na přelomu 50. a 60. let bylo jeho jméno velmi známé. Zvláště na sebe upozornil skvělou inscenací Janáčkovy Lišky Bystroušky v berlínské Komické opeře (režisérem této dodnes vzpomínané inscenace byl Walter Felsenstein). Na základě tohoto úspěchu se Supraphon hned v roce 1957 rozhodl tuto operu s ním natočit, ovšem s domácími umělci. Mezi ně nutno řadit i představitele Revírníka Rudolfa Asmuse , který byl aktérem oné berlínské inscenace a tamější Státní opera se mu stala domovskou scénou. Základ týmu tvořil operní soubor Národního divadla, ale někteří protagonisté byli pozváni i z jiných scén – titulní roli například vytvořila výborná plzeňská sopranistka Hana Böhmová , v ostatních rolích se objevili i sólisté brněnské a ostravské opery. Spoluúčinkoval Kühnův dětský sbor (v bookletu se pozapomnělo na jeho tehdejšího, dnes legendárního sbormistra Jana Kühna). V té době existovala pouze Bakalova nahrávka v brněnském rozhlase. Nová Neumannova nahrávka zaznamenala obrovský úspěch na světovém kolbišti, sehrála zásadní roli pro seznámení se s tímto dílem a jako první česká nahrávka získala hned několik prestižních cen. I po letech musíme ocenit práci celého týmu (včetně zvukového mistra Františka Burdy), především ovšem vlastní interprety. Orchestr Národního divadla hraje pod Neumannovou taktovkou jako leckteré špičkové těleso symfonické (barevná zvuková paleta v mezihrách!). Propracované výkony cítíme nejen u protagonistů, ale i v těch nejmenších vedlejších rolích. Dodnes vzorová Bystrouška!

Na základě tohoto úspěchu přikročil Supraphon o pět let později k vůbec prvnímu zvukovému záznamu Výletů pana Broučka . V tehdejším slibně se rozbíhajícím Gramofonovém klubu, jehož členům byly nabízeny nejlepší domácí, později zahraniční nahrávky, se zprvu netěšil velkému zájmu. Janáček byl stále ještě neprobádanou oblastí a každá nahrávka doposud nevydaného díla měla tedy význam poznávací. Sólový tým s nepřekonatelným Bohumírem Víchem v titulní roli, s Libuší Domanínskou , Ivo ŽídkemKarlem Bermanem , Přemyslem Kočím , v epizodní roli básníka i s Beno Blachutem a s celou garniturou dalších vynikajících pěvců tentokráte pouze z Národního divadla pořídil nahrávku skutečně špičkovou. A opět chyba v bookletu: nahrávka je výbornou uměleckou vizitkou sboru Smetanova, nikoliv Národního divadla. Brouček se námětem i atmosférou diametrálně liší od Lišky. Přesto oběma operám zůstává společný jeden velmi náročný úkol – dokonale propracovaná orchestrální složka a především vysoké nasazení všech zúčastněných. V obou případech máme pocit živého představení s dokonale propracovanými rolemi. Zároveň docházíme k poznání, že i přes drobné prohřešky v souhře a ladění, což by dnes pravděpodobně ve studiu neprošlo, jsou nám tyto nahrávky milejší než ty leckteré dnešní, které by naopak neprošly tehdy, tedy vystavěné na pedantické snaze vycizelovat notový zápis do dokonalosti – ovšem na úkor celkového výrazu a tím i přesvědčivého výsledku.

Obě operní nahrávky vyšly nyní v edici Czech Opera Treasures, která mapuje doposud nevydané nahrávky na CD. Nezbývá než litovat, že jejich reedice se Václav Neumann nedočkal. Obě měl totiž velmi rád a často se o nich s určitou nostalgií zmiňoval. A to i přes mezinárodní úspěchy jeho nové Bystroušky s Českou filharmonií z roku 1980.

Body: 4 z 6

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější