úterý, 22. leden 2002

Leoš Janáček: Smyčcové kvartety

Napsal(a) 

booklet booklet
Škampovo kvarteto přidalo ke své diskografii nahrávku obou Janáčkových kvartetů a nakročilo tím úspěšně k dalším projektům; osobně bych si přála, dočkat se od nich dalších snímků s hudbou 20. století. Mají pro to prokazatelné předpoklady. Na svých předchozích snímcích s Haydnem, Beethovenem, Schubertem, Smetanou, Dvořákem a Ravelem ukázali, jak jsou sehraní, jak jsou vyzbrojeni technicky a slohově, svým Janáčkem se představují jako soubor, který bude schopen určovat i výkladovou rovinu díla, kterého se ujme. Jejich Janáček je vším, čím může být. Divoký, něžný, zklamaný i vzteklý - ještě by se dalo najít mnoho přívlastků, které odvozujeme od našeho povědomí o Janáčkově povaze. Škampovci však především hrají s promyšlenou každou notou, každým akcentem, každou pauzou a vždycky jim to lze věřit. Východiskem jim byla revidovaná verze kvartetů, kterou provedl Milan Škampa (revize Druhého kvartetu byla dokončena roku 1979 a dosud nenašla vydavatele!). Podstatnou složku jejich podání tvoří volba temp. U Janáčka velmi často záleží na tempových proporcích vedle sebe ležících úseků, na nástupu a průběhu ritardanda a acceleranda. Podle výsledku se domnívám, že právě tuto stránku interpretace Škampovo kvarteto velmi pečlivě připravilo. Dalším velmi pozitivním znakem je tónová kultura (housle primária Pavla Fischera znějí v lyrických místech jako vlásek), zvuková kompaktnost v souzvucích a vytažení jednotlivých hlasů v imitacích apod. A v neposlední řadě je tu i příkladná formální stránka disku: Průvodní text Romana Dykasta uvádí dokonce notové příklady. Překladatelé cizojazyčných verzí se ovšem museli vypořádat s informacemi, které předpokládaly orientaci v Janáčkově biografii, text je adresován především domácímu publiku. Jen tak mezi řečí zmíněná "něha Káti" je tedy ve francouzském překladu prozíravě doplněna "Katia Kabanová", text anglický a německý přirovnání raději vypustil. V německé oblasti je pro Listy důvěrné vžitý název Intime Briefe , nikoli Vertraute Briefe . Booklet má však nepřehlédnutelnou informační i jazykovou hodnotu.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 41:09

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.