Leoš Janáček
Po zarostlém chodníčku I. a II. řada
Gideon Klein
Sonáta pro klavír
Ivo Kahánek – klavír. Produkce: Pavel Vlček. Text: Č, A. nahráno: 17. a 18. 2. 2007, Studio Martínek, Praha. Vydáno: 2007. TT: 56:33. DDD. 1 CD Cube Cz CBCD 2737.
„Jsem odtud,“ odpovídá Ivo Kahánek na otázku, proč si vybral pro své první vydané CD Janáčkovu hudbu. Na desce, na níž se podílela i agentura EuroArt, zní ještě Sonáta Gideona Kleina – na rozdíl od často nahrávaného „Chodníčku“ dílo takřka neznámé.
„Poučenost“ krajinou, z níž lašský mistr čerpal inspiraci, je jistě nesporným plus, ale stejně tak „pravdivá“ se ve srovnání jeví třeba nahrávka o něco staršího kolegy Jana Jiraského, jenž pochází z Vysokého Mýta. Ta je v některých tempových, rytmických a dynamických aspektech dokonce ještě vyhraněnější a působí vážněji, osudověji – tyto nuance však přičtěme na vrub rozdílnému naturelu obou svrchovaných umělců. Co na Kahánkově přednesu zaujme, je nepřetržitý tah a napětí, které spíše než by spočinulo v jednom okamžiku, směřuje k cíli a dává posluchači dojem celku – jak v mikro-, tak i v makrostruktuře. O klavíru, na který se ve studiu Martínek nahrávalo (hudební režie Milan Slavický, zvuk a mastering Jan Lžičař), není v bookletu zmínka, ale pianista si s nástrojem musel rozumět a snad jej i inspiroval, soudě podle barevně úchvatných míst.
Na CD je zařazeno i pokračování cyklu Po zarostlém chodníčku , a to včetně takzvaných Paralipomen , skladeb, které Janáček za svého života nezveřejnil. Vivo je zde dokonce v delší i kratší verzi.
Janáčkova hudba je jedním z inspiračních zdrojů, z nichž vyrůstá brilantní třívětá Sonáta, dílo třiadvacetiletého Gideona Kleina vzniklé v terezínském ghettu. Těmi dalšími jsou podle znalce Kleinova díla Milana Slavického Bergův op. 1 (zejména v intervalovém „nápřahu“ tématu první věty), Schönberg i Suk. Ač volně atonální, působí Kleinova hudba bezprostřední emocionální silou – tím spíš, když si připustíme podmínky, za nichž byla psána: Gideon Klein, jeden z největších talentů meziválečné generace, zahynul za nevyjasněných okolností těsně před osvobozením vyhlazovacího tábora Osvětim. Jeho hudba nepřipouští žádnou sentimentalitu, je svou energií občerstvující a nevídaně vyzrálá a originální.
Ivo Kahánek disponuje strhující technickou bravurou v krajních rychlých větách; neméně působivé je však prostřední Adagio .
Body: 5 z 6