pondělí, 25. červenec 2011

Leonard Bernstein - The Little Drummer Boy. An Essay on Gustav Mahler.

Napsal(a) 

Leonard Bernstein - The Little Drummer Boy. An Essay on Gustav Mahler. Leonard Bernstein - The Little Drummer Boy. An Essay on Gustav Mahler.

Janet Baker, Lucia Popp a Edith Mathis – soprán, Christa Ludwig – alt, Walton Groenroos – baryton, Israel Philharmonic Orchestra, London Philharmonic Orchestra, Wiener Philharmoniker, dirigent Leonard Bernstein. Režie: Peter Butler. Text: A, N, F, titulky N, F, Š, čínsky. Nahráno: live, 1985, Vídeň, Tel Aviv, Ely. Vydáno: 2007. TT: 85:00. Obraz. formát: NTSC Colour 4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4350 (Universal Music).

Mahlerův čas přišel („Mahler: His Time Has Come“), reagoval v roce 1967 ve svém proslulém novinovém článku Leonard Bernstein na skladatelovu známou vizionářskou větu, že jeho čas teprve přijde. Že se Mahlerovou hudbou intenzivně a hluboce po léta zabýval skutečně zasvěceně, dokázal dirigent v televizním eseji natočeném roku 1985 v péči BBC a vydaném nedávno na DVD. Titul tohoto programu „The Little Drummer Boy“ odkazuje k Mahlerovým písním na texty z Chlapcova kouzelného rohu . Der Tamboursg’sell (Tambor, Bubeník) je jednou z nich. Bernsteinovo uvažování a výklad tvoří páteř více než hodinového filmu, prostoupeného přesně volenými ukázkami ze záznamů jeho různých koncertů (ve Vídni, v Tel Avivu a v anglickém městě Ely) a několika nezbytnými dokumentaristickými pasážemi se starými fotografiemi a dokumenty, vysvětlujícími historické pozadí toho, o čem se tu hovoří. Dirigent nastoluje kardinální otázku, zda a jak se v Mahlerově hudbě odráží jeho židovství – a brilantně na ni postupně odpovídá. O židovské identitě věděl sám víc než dost a jaksi mimoděk zde proto vystupuje jako svědek. Bernstein odhaluje odraz Mahlerova židovství jak v hudební materii, tak v ideové rovině jeho skladeb. Ukazuje na konkrétních příkladech vliv hudby charakteristické pro evropské Židy, upozorňuje na zpodobení zvuku šofarů, na typické melodie a tóniny. Vidí příznačnost sebeironie i zakotvení Mahlerova smyslu pro dramatičnost hluboko v židovské kultuře – v rabínské vzdělanosti a v odkazu talmudu. Vysvětluje, jak se mohla v námětech a vyznění Mahlerových děl odrážet kolektivní staletá zkušenost z života v ghettu, hořká zkušenost týkající se právních regulací i chudoby. Připomíná, jak je „těžké být Židem“, a to i z důvodů náboženství, které je podle něj spíše etickým systémem než nadějí do budoucna. „Právě proto mohla Mahlera přitahovat na křesťanství vize života po životě,“ připouští, ale zároveň připomíná, že jako chlapec Mahler údajně raději chodil v Jihlavě do kostela než do synagogy proto, že křesťané měli „lepší hudbu“. A nezamlčuje, že Mahler přestoupil ke katolicismu proto, aby ve Vídni dostal místo operního ředitele. Nejhlouběji se Bernstein dostává v okamžiku, kdy dovozuje že Mahlerův existenciální podvědomý pocit provinění (a tady odkazuje k obsahu písně o tamborovi) jistě pramenil z jeho židovského původu, z toho, že byl Židem, z toho, že cítil hanbu, že jím je, a ještě víc z toho, že byl zahanbován tím, že je nucen tuto hanbu cítit. „Proklamuje své křesťanství, ale nikdy ne tak silně, aby současně nezaznívala i příslušnost k židovství,“ říká dirigent v konkrétní hudební situaci z Druhé symfonie . K ukázání kontrastu mezi pozemským (židovským) a nebeským (křesťanským) světem mu slouží písně. A pak se zabývá neustálou přítomností tématu smrti v Mahlerově hudbě. Ukazuje, že v každé symfonii i v Písni o zemi je pohřební průvod, a vysvětluje proč. Je to téma prostupující celý Mahlerův osobní život i tvůrčí výsledky. Když zmiňuje skutečnost, že Mahler byl vynikající operní dirigent, nesmírně přesně cítící dramatismus hudebního divadla, poznamenává: „Nikdo z nás ho nezažil, ale mám známé, jejichž známí ho dirigovat ještě viděli.“ Přeběhne vám mráz po zádech a blahořečíte těm, kdo s Bernsteinem jeho esej točili. Naše generace už takové známé mít nemůže. Ale to je jen jeden detail. Důležitější je, že málokterý umělec naší doby může mít takový vhled, vpravdě existenciální, a takovou detailní a prožitou znalost Mahlerovy hudby, jako měl Bernstein. Film vznikl pět let před jeho smrtí a je nejen myšlenkově přesvědčivý a přehledný a dobře sestříhaný, ale také velice důležitý svou filozofickou výpovědí i dokumentární hodnotou.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.