pátek, 13. květen 2005

Leonard Bernstein: Mass

Napsal(a) 

booklet booklet
Jerry Hadley - tenor, Julian Frischling - soprán, Pacific Mozart Ensemble, dir. Richard Grant a Lynne Morrow, Rundfunkchor Berlin, dir. Simon Halsey, Staats- und Domchor Berlin, dir. Kai-Uwe Jirka, Sigurd Brauns - varhany, Tobias Lehmann - perkuse, Deutsches Symphonie-Orchester, Kent Nagano . Produkce: neuvedeno. Text: F, A, N. Nahráno: 11/2003, Philharmonie Berlin. Vydáno: 2004. TT: DDD. 2 CD Harmonia mundi France HMC 901840.41 (distribuce Classic).

Bernsteinova legendární scénická Mše , která měla premiéru v roce 1971, už svou polystylovostí nešokuje. Při poslechu z CD ani tolik nepobuřuje scénou kněze tančícího na oltáři, považovanou při vizualizaci až za svatokrádežnou. Z odstupu lépe chápeme, že jde o vyhrocenou geniální výpověď o dané době, jejích duchovních a sociálních vzpourách, proměnách a napětích i o osobní vyrovnání skladatele s náboženskými tradicemi. Naprosto osobitá a výlučná skladba, něco mezi obřadem, koncertem a divadlem, je přes veškeré vyhrocení smířlivě uzavřena zklidněním, smírem a snad i nadějí. Předtím se pro tradičně orientovaného křesťana ovšem v průnicích profánnosti do liturgického rámce dostává asi až na hranici. Radikální je i v uplatnění různých hudebních stylů. Bravurně a nekompromisně totiž osciluje mezi klasikou, rockem, jazzem a muzikálem, případně je mísí, to vše přesně v intencích dramaturgie díla, výrazu a potřeby co nejúčinnější a nejvýstižnější charakteristiky.

Jestliže zatím byla k dispozici vlastně jen unikátní původní autorova nahrávka, Kent Nagano nyní v prvním "volném" snímku s laťkou hodně vysoko vytvořil zcela referenční souřadnice. Pomohla pochopitelně dokonalejší technika, ale také dirigentův geniální cit pro velké moderní partitury. Nejenže strhujícím způsobem ztvárňuje všechny rytmické davové scény, bluesová vyznání, rockové pochybnosti i avantgardní instrumentální meditace, ale také stmeluje vše do jednoho logického a přesvědčivého celku. A tak je zde stejně dokonalé to, co vychází z moderního symfonismu, i invence, která jako by z oka vypadla West Side Story , i rockový sound. Velmi dobře je řešena prostorová dramaturgie včetně navození zvukové odlišnosti autorem předepsané hudby z pásku. A skutečně vynikající je výkon, kerý podává americký tenorista Jerry Hadley v klíčové úloze kněze (Celebranta). Je to umělec, jehož repertoár sahá od Mozarta přes Janáčka k muzikálům. Je obsazen velmi vhodně. Zůstává sice stále kultivovaný, ale s jistotou a v širokém výrazovém rejstříku se vyrovnává jak s klasičtějšími kantilénami, tak s popovou dikcí i s dramatičtější deklamací či naléhavě zbarveným mluveným slovem. Bernsteinova Mše vzbudila při premiéře při otevření Kennedyho centra velké emoce. Tento snímek z ní snímá možnou nálepku bizarnosti a činí z ní možnou repertoárovou věc - součást toho nejlepšího, co vzniklo ve 20. století.

Vydavatel: Harmonia Mundi France/Classic

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.