Leif Ove Andsnes – klavír, Norský komorní orchestr. Produkce: John Faster. Text: A, N, F. Nahráno: 3/2007, Jar Kirke, Oslo. Vydáno: 2008. TT: 57:59. DDD. 1 CD EMI Classics 50999 5002812 2 (EMI).
Andsnesovo první mozartovské CD s klavírními koncerty č. 9 a 18 bylo v The New York Times vyhlášeno nejlepším CD roku 2004 a jeho recenzent tehdy napsal, že „milovníci Mozarta by měli přimět pana Andsnese, aby nahrál všechny Mozartovy klavírní koncerty“. Na Andsnesově novém CD s Klavírními koncerty č. 17 G dur K 453 a č. 20 d moll K 466 se znovu můžeme přesvědčit, že tento vynikající norský pianista hraje Mozarta opravdu jedinečně. Výborný je ovšem i mladý Norský komorní orchestr , který Andsnes diriguje od klavíru. Hned na první poslech okouzlí nahrávka svou téměř „jarní“ svěžestí. Andsnes má skvělou prstovou techniku a často volí poměrně živá tempa, jež především rychlým větám dodávají potřebný švih a hravost. Finální Presto ve variační třetí větě Koncertu G určitě zvedne posluchačům náladu i v těch nejpochmurnějších podzimních dnech. Volná věta tohoto koncertu zaujme hned od počátku výrazně vedenými spodními hlasy. Tyto spodní hlasy se pak velmi originálně uplatní v následujícím toku hudby. Mozart totiž okořenil tuto větu právě ve středních hlasech značným množstvím disonantních průtahů. Zatímco jiní dirigenti se většinou snaží, aby tyto průtahy proplynuly v orchestru pokud možno decentně, Andsnes nechává jejich disonantnost vyznít naplno, a to tak intenzívně, až má posluchač téměř pocit, jako by se pod ním při každém průtahu zhoupla podlaha. Oproti těmto téměř „bolestivým“ okamžikům zní ovšem klavír v této větě mozartovsky něžně a zasněně, jen s občasnými lehkými záchvěvy melancholie. Neméně zajímavý je Andsnesův přístup ke Koncertu d moll. Tento koncert (především jeho krajní věty) mnohdy svádí pianisty k určitému romantizování a k vnějškově efektní hře. Andsnes je ovšem umělec spíš introvertní, soustředěný daleko víc na svou hru a na dialog se skladatelem, než aby se snažil působit na publikum nějakými okázalými gesty. Hraje tento Mozartův koncert velmi cudně a průzračně, často se až zdá, že není sólistou, ale jedním z hráčů orchestru. Dramatismus i poetičnost Mozartovy hudby tím kupodivu nejenže nejsou ochuzeny, ale právě naopak – jako by právě tímto interpretačním přístupem získala skladba nové, nesmírně působivé dimenze.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
