László Dubrovay: Festive Music, Trumpet Concerto No. 2, Concerto for Percussion and Orchestra, Timbre Symphony

Bence Horváth – trubka, Zoltán Mihály Varga – bicí, Hungarian Radio Orchestra, dirigenti László Kovácz (Slavnostní hudba, Koncert pro bicí, Timbre Symphony) a Philippe de Chalendar (Koncert pro trubku). Produkce: Gusztáv Bárány. Text: A, M. Nahráno: Hungarian Radio. Vydáno: 2007. TT: 69:37. DDD. 1 CD Hungaroton HCD 32418 (distribuce Panther).

László Dubrovay (1943) je maďarský skladatel (a klavírista), v 70. letech studoval v Německu, mimo jiné i u Karlheinze Stockhausena, a byl jedním z nejagilnějších tvůrců, kteří se v Maďarsku před listopadem 1989 věnovali elektroakustické hudbě, klestili jí cestu a budovali základy pro její místní tradici. Nejsem si jistá, do jaké míry se mu tyto základy nakonec skutečně podařilo vybudovat – obávám se, že v Maďarsku je situace podobná jako u nás, takže tam došlo ke ztrátě kontinuity a současné dění v této oblasti roste už z jiných zdrojů. Nicméně László Dubrovay píše i akustickou hudbu – a ta je na této nahrávce. Dubrovay zůstal i po pádu železné opony v Maďarsku a dnes je tam považován za jednu z nejvýraznějších skladatelských autorit (zatímco u nás se o jeho existenci takřka neví). Osobně mne na nahrávce nejvíce zaujal Koncert pro bicí. Dubrovaye zvuk zajímal už od 60. let, kdy zachytil skvostnou modernistickou vlnu v době, kdy byla ještě životodárná. V Maďarsku působí od poloviny 80. let perkusionistická skupina Amadinda – dnes už legenda, ale stále aktivní – a Dubrovay pro ni koncem 90. let napsal Symfonii pro bicí. Na provedení skladby se tenkrát podílel i Zoltán Varga – a Dubrovay pro něho posléze zkomponoval samostatný Koncert pro bicí a orchestr – a skladbu mu věnoval. I v Timbre Symphony těží skladatel ze své důvěrné orientace ve světě zvuků. Jako skutečný „dobrodruh zvuku“ nikdy nepřestal hledat nové možnosti nejen v elektronickém studiu, ale i v rámci klasického instrumentáře. Symfonie témbrů je z roku 2000, skladba o šesti zhruba pětiminutových částech, z nichž v každé si autor vytkl nějaký hudebně-technický úkol. Disk je vybaven velmi konvenčně, v Hungarotonu se zřejmě ještě nenaučili, jak vyrobit nahrávku, kterou by stálo za to si koupit a ne si ji jen přepálit od kamaráda. Ani informace v textu není nikterak uspokojivá, o průvodní slovo k jednotlivým skladbám požádali autora, ale o něm samotném není v bookletu ani slovo. Maďarští posluchači to zřejmě nepotřebují, všichni ostatní podle mne ano.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: