čtvrtek, 31. říjen 2002

La bele Marie

Napsal(a) 

booklet booklet
Nejdřív jsem měla dojem, že se mi dostalo do rukou něco, co vypadá jako čistý krystal, něco průzračného, krásného, vycizelovaného, co je "bez barvy, bez chuti, bez zápachu", ale pak se ukázalo, že "to" přece jen jeví známky života. Nakonec jsem byla i ráda, že se na nové nahrávce dámské vokální čtyřky Anonymous 4 našlo pár chybiček. Tentokrát si zpěvačky - a badatelky - vybraly jako téma středověkou úctu k Panně Marii, konkrétně ve Francii 13. století. Na desce najdeme několik konduktů, tedy zpěvů, které byly většinou součástí procesí, a to jak v jednohlasé, tak i polyfonní podobě. K tomu jsou přidány čtyři sólové písně, v nichž byl původně světský text opěvující ženu nahrazen textem, jenž vzdává hold Panně Marii. Interpretky se zaměřily i na výslovnost a na základě odborné literatury se pokusily o autentickou podobu tehdejší latiny. Projev Anonymous 4 byl již mnohokrát opěvován kritiky jako dokonalý, perfektní, navíc vždy s přitažlivou dramaturgií a předchozí pečlivou přípravou. V tom jim nelze než dát za pravdu: pestrý výběr konduktů někdy více deklamačních, jindy bohatě ornamentálních, francouzská výslovnost latiny, to vše staví nahrávku vysoko. Hlasy znějí téměř bezchybně čistě, plasticky, pro někoho možná skoro "andělsky", zpěvy příjemně plynou, mají svou atmosféru. Nicméně má člověk dojem, že je to jen krásná linoucí se estetická neživotná hmota. Po několikerém poslechu zaregistrujete ale drobné oživující nuance a víc a víc se zaposloucháváte (přitom si také všimnete drobných, i když mikroskopických, intonačních nedostatků, a kolísání zvukové kvality v sólech - nejedno nepatrné zakašlání by snad na desce být nemuselo!). Potíž je možná v tom, že se soubor příliš soustřeďuje na tóny, někde se s nimi zbytečně "mazlí" (například Beata viscera ). Nejpůsobivěji vyšly na CD písně, v nichž zpěvačky ukázaly, že text opravdu vnímají (především výborná Jacqueline Horner v De la mere au sauveor a Marsha Gerensky v De la tres douce Marie ). S fanoušky Anonymous 4 jistě nijak neotřese, když nakonec připojím osobní doušku slovy kritika Tessa Knightona z britského Gramophone, že se mi zdá zpěv kvarteta "občas přepečlivý a nespontánní". Mohou si klidně přidat jedno "háčko" navíc.

Vydavatel: Harmonia mundi / Classic

Stopáž: 66:40

Nahráli: Anonymous 4: Susan Helleauer, Jacqueline Horner, Marsha Genensky, Johanna Maria Rose

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.