čtvrtek, 4. září 2003

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: Missa quinis vocibus super Dolorosi martyr, Maria Kron, Qui confidunt, Crucifixus trium vocumHarmoniae

Napsal(a) 

booklet booklet
Supraphon pokračuje ve své reediční činnosti a vysílá tentokrát na trh nahrávku z oblasti renesanční hudby. V podání renomovaných Pražských madrigalistů pod vedením Miroslava Venhody a souboru Musica Antiqua Vienna s René Clemencicem se vracíme v interpretaci o více než třicet let zpět. Deska je tedy jednak poctou zúčastněným hudebníkům, supraphonské dramaturgii a příležitostí ke vzpomínání, jednak zachycením tehdejšího stadia provádění staré hudby. Příklon k té či oné skupině ovlivní s největší pravděpodobností i postoj posluchače k celému snímku. Ten má svá příjemná i méně vzhledná zákoutí.

Předností desky je bezesporu fakt, že se jí chopili interpreti s hudební citlivostí, vnitřním zápalem, značným odhodláním a pracovní poctivostí v nejlepším slova smyslu. Přesto ale zůstává tento počin spíše v oblasti dokumentačního pramene. Masovost zvuku, operně školené hlasy (naštěstí zdravé a v komorní intenzitě), které by se typově hodili na barokní hudbu, "romantizující" způsob interpretace - zvláště ve mších -, která by se hodila na mnohem mladší repertoár, zatěžkanost, která by slušela historickým filmům Otakara Vávry - to vše bude vyhovovat asi jen úzké skupině posluchačů. Velkou škodou je, že Supraphon nepojal nahrávku více jako archiválii a neopatřil booklet větším počtem údajů, například právě co se týče okolností jejího vzniku. To ovšem není chyba protagonistů, kteří si i přes uvedené nedostatky zaslouží náš obdiv.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 65.19

EAN: 0099925371623

Nahráli: Pražští madrigalisté, Miroslav Venhoda*, Musica Antiqua Vienna, Rene Clemencic

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.