pátek, 20. prosinec 2013

Konstantin Ruchadze - Upstream Hermit

Napsal(a) 

Konstantin Ruchadze - Upstream Hermit Konstantin Ruchadze - Upstream Hermit

Konstantin Ruchadze – kytary, scat, zpěv, Jeroen Vrolik – bicí, Jeroen Vierdag a Marek Eichler – basa, Lukáš Martínek – el. kytara, Maarten Helslot – klávesové nástroje, Hammondovy varhany, Jan Steinbsdorfer – klávesové nástroje, David Mast – trubky, Paul van der Feen a Miguel Boelens – saxofony, Mark Alban Lotz – flétna, Tobias Klein – klarinet a basklarinet, Morris Kliphuis – lesní roh, Frank Cornelissen – trombon, basový trombon, Jan Jirucha – trombon, aranžmá pro dechy, Udo Dermant – perkuse, Armando Vidal Sanchez – timbales, congas, Priscilla van der Feen – klasický zpěv, Ondřej Kabrna – akkordeon, Yellow Sisters – zpěv, Prague Chamber Choir a Yellow Sisters – sborový zpěv. Produkce: Konstantin Ruchadze, Maarten Helsloot. Nahráno: 2012. Vydáno 2013. TT: 63:54. 1 CD Amsterdam Beyond Records.

Pražská agentura Ivana Roesslera uvedla na náš trh již druhé CD osobitého mezinárodního big bandu Konstantina Ruchadzeho . Narodil se v roce 1950 v Moskvě, od února 1963 až do prosince 1971 vedl v Praze jazzrockovou skupinu a od té doby se potuluje po světě s různými vlastními formacemi. Základní zaměření jeho směřování vystihuje název jeho nejnovějšího alba. Ruchadze působí skutečně jako poustevník nebo alespoň mimochodník, který se bezvýhradně nepřiklání k žádnému běžnému typu nebo žánru, ale směřuje vždycky trochu proti hlavnímu proudu.

Jeho nové album spojuje hudebníky z Holandska, České republiky (zejména Jana Jiruchu jako aranžéra pro žestě, Lukáše Martínka na elektrickou kytaru, Ondřeje Kabrnu ve výrazně neobvyklém sóle na akordeon v Tell Me Why a ve vokálním dobarvování oba vokální ansámbly Yellow SistersPrague Chamber Choir ), z USA a z Kuby. Nahrává se zřejmě tam, kde se panu kapelníkovi nejvýhodněji podaří své obsazení sehnat dohromady: toto album vzniklo v Amsterdamu, u nás ve Svárově a v Praze, míchalo se v Amsterdamu a master byl pořízen v Berlíně. Globalizační směřování završuje vedle 11 Ruchadzových skladeb závěrečná Woolila s textem v jazyku woolila z Gambie.

Ruchadzův ideál je zřejmě někdy snad až zvukově přesycený jazzový bigband, který rezignuje na tradiční členění na žestě a saxofony, ale poskytuje značné místo vokální složce – ať už ve sborech, nebo v sólech která však neaspiruje na úlohu hlavní hvězdy. Je to prostě zvukový koláč, z něhož občas vystupují do popředí jazzová sóla nebo sólový vokál. Osobitý příspěvek dnešnímu světu, v němž si jazz volně vybírá prvky nebo tvůrčí postupy z celé své historie, vážné hudby, globálního etna nebo rocku i když ten se u Ruchadzeho drží skromně v pozadí.

Zajímavější momenty přináší občasné perkusivní ťukání do ticha, z něhož se rozvíjejí zpěvné vokální nebo instrumentální melodie. Práce se zvukem, barvou a náladou a střídání improvizovaných sól, ať už instrumentálních, nebo vokálních, tu hrají největší roli.

Jména i úloha sólistů ustupují do pozadí před tvůrcem této osobité koncepce a možná, že právě to staví Ruchadzeho do pozice poněkud zvláštního mimochodníka, u něhož se stále častěji může klást dnes tak častá otázka: je to vlastně ještě jazz?

V dnešním stavu boření někdejších hranic mezi žánry a styly nemá smysl hledat na ni jednoznačnou odpověď: ta může znít jen tak, že jazz takový proces kdysi započal a umožnil.

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.