středa, 10. srpen 2011

Komorní filharmonie Pardubice - Beethoven, Smetana, Martinů

Napsal(a) 

Komorní filharmonie Pardubice - Beethoven, Smetana, Martinů Komorní filharmonie Pardubice - Beethoven, Smetana, Martinů

Komorní filharmonie Pardubice, Marko Ivanović – dirigent, Tomoko Asahina – klavír . Text: Č, A. Nahráno: 4. – 6. září 2010. Vydáno: 2010, Pardubice, Dům hudby. TT: 64:53. DDD. 1 CD Arcodiva UP 0136-2131.

Komorní filharmonie Pardubice vyrostla na klasickém repertoáru a dalo by se říci, že síla tradice je znát. Jenže v orchestru dnes sedí úplně jiní lidé než v prvních letech pod vedením Libora Peška a Libora Hlaváčka. Pokud tedy i dnes zní orchestr dokonale sehraně jako celek a precizně v jednotlivostech, pak je to záležitost především soustředěné práce. Pro reprezentativní snímek byla vybrána kombinace děl dvou východočeských rodáků a jednoho z klasiků, či – chceme-li jiný pohled – jednoho klasika, jednoho romantika a jednoho neoklasika, v podání českého orchestru (prezentovaného i stylizovanou trikolorou na přebalu). V Beethovenově Druhé symfonii je detailně vypracována dynamika, která tvoří ve spojení s rytmickou precizností hlavní charakteristický znak skladby; sforzata, střídání piana a forte, ale také mísení míst, řekněme, geniální triviality s vážným, důstojným až tragickým (což uměli také Haydn, Mozart, Schubert a jiní – ne až Mahler) a sólující nástroje (flétna, violoncello, dialog horny a hoboje ve finále ap.) znějí v „klasickém komorním“ obsazení průzračně, nezatěžkaně. Scherzo ze Smetanovy Triumfální symfonie dobře koresponduje se scherzem Beethovenovým (historicky prvním scherzem v symfonii), polková stylizace má švih i eleganci, smyčcová sekce krásně svítivý tón. Nejvíce však zřejmě po zásluze zaujme Sinfonietta La Jolla Bohuslava Martinů, k níž si orchestr přizval japonskou klavíristku Tomoko Asahinu (aspoň malou zmínku by v bookletu zasloužila), jak skladba sama, tak její provedení, mnohotvárné temperamentními, folklorem ovlivněnými úseky, místy zvláštní martinůovské nostalgie i eruptivní výbuchy rytmů. Marko Ivanović stojí v čele Komorní filharmonie Pardubice dva roky. Měl na co navázat. Jak je vidět (vlastně slyšet), převedl orchestr se zdarem do pátého desetiletí existence a nejen pardubičtí se mohou těšit na jeho další výkony.

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.