neděle, 18. prosinec 2011

Kogan – Barshai – Rostropovich - Beethoven String Trios - Trio in G major, Op. 9 No. 1; Trio in C minor, Op. 9 No. 3; Trio in E flat major, Op. 3

Napsal(a) 

Kogan – Barshai – Rostropovich - Beethoven String Trios - Trio in G major, Op. 9 No. 1; Trio in C minor, Op. 9 No. 3; Trio in E flat major, Op. 3 Kogan – Barshai – Rostropovich - Beethoven String Trios - Trio in G major, Op. 9 No. 1; Trio in C minor, Op. 9 No. 3; Trio in E flat major, Op. 3

Leonid Kogan – housle, Rudolf Barshai – viola, Mstislav Rostropovich – violoncello. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1960, Dvořákova síň Rudolfina. Vydáno: 2011. TT: 82:46. AAD. 2 CD Supraphon SU 4052-2.

Obdivované postavy velkých umělců mého mládí jsou již většinou ukončeným záznamem v historii hudební interpretace. Dříve takový záznam mohl být jen slovesnou vzpomínkou účastníků, v lepším případě své umění se interpret pokusil vtělit do vlastní skladby. Až dvacáté století přineslo stále se zdokonalující možnosti zvukového i obrazového záznamu tvůrčího okamžiku. Ještě v polovině minulého století tento záznam předpokládal tým specialistů a nákladné technické zařízení. Proto nahrávka musela být umělecky či i komerčně dostatečně významná, aby stála za uskutečnění – výjimku u nás občas tvořily politicko-ideové požadavky. Dnes technicky přijatelnou audiovizuální nahrávku může snadno a levně vytvořit kdokoliv, kdekoliv a s kýmkoliv, a ten smog šířit i internetem. Nabídkový terén je poset vrstvami všelikého lejna, občas žasnu, do čeho lze šlápnout. Nejednoho mrzkého prznitele půvabů své hudby by asi Vivaldi proklál kordem... O to více si vážím všeho hodnotného, co se zde objeví a vytvoří. Takovými jsou i unikátní archivní nahrávky, které obnovuje a vydává Supraphon. Jednou z posledních je záznam komorního koncertu z Pražského jara v jubilejním beethovenovském roce 1960 (Velký sál Domu umělců – nyní Dvořákova síň Rudolfina). Tehdy se zde sešly tři vycházející hvězdy světového interpretačního nebe – violoncellista Mstislav Rostropovič (1927 – 2007), houslista Leonid Kogan (1924 – 1982) a violista Rudolf Baršaj (1924 – 2010). Představili se tehdy nejen jako sólisté, ale společně i jako komorní hráči. Koncert živě natáčel rozhlas, a z originálních pásků nyní přetočil a na dvou CD vydal Supraphon. Na snímku se nacházejí tři z pěti mladistvých smyčcových trií Ludwiga van Beethovena (1770 – 1827): čtyřvěté Trio G dur op. 9 č. 1 (1798), Trio c moll op. 9 č. 3 (1798) a šestivěté Trio Es dur op. 3 (1793?). Již v prvních nepřesně datovaných opusech Beethovena, které vytvořil do svých osmadvaceti let, přes mladistvou radostnost a hravost je slyšet hřmění žhavé lávy jeho temperamentu a tvůrčího novátorství. Ruská interpretační škola byla především po technické stránce nepřekonatelná a příkladná. To však nešlo říci o způsobu komorní interpretace (kvarteta, tria), která nadlouho ustrnula kdesi na konci 19. století. Tři geniální muzikanti však intuitivně uchopili hudební obsah překvapivě moderně – jejich styl se mi jeví jako něco mezi tehdejším způsobem hry Quartetto Italiano a Smetanova kvarteta. Možná o něco temperamentnější a sólisticky blyštivější. Na mnohých starých nahrávkách velkých sólistů se mnohdy každý z nich „prosazuje“ sám o sobě, nedbaje stylu a pojetí ostatních. Tento nešvar zde neexistuje, vzájemný respekt hlasů a jednota stylu je do detailu zřejmá a vědomá. Přepis nahrávky je kvalitní, nemůže však (a neměl by) být lepší, než nahrávka původní. Je naopak zajímavé slyšet i drobné nepřesnosti intonace (paralelní oktávy, netemperované ladění mezi cellem a houslemi apod.) či souhry (společné nástupy apod.), jsou to však jen drobné pihy na tím oživlé tváři. Významná světová hudební nakladatelství již poměrně dlouho a úspěšně prezentují šperky svých audioarchivů. Pokladnice Supraphonu a Českého rozhlasu skrývá mnoho unikátních vzácností, které jim mohou konkurovat a se kterými jim přeji další vydavatelské úspěchy.

Body: 4 z 6

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.