Klavírista Alexandre Tharaud a jeho nové album se skladbami Maurice Ravela a Manuela de Fally

Alexandre Tharaud. Foto: Christophe Urbain

Maurice Ravel: Concerto en sol, pour piano et orchestre, M 83
Maurice Ravel: Concerto pour la main gauche, pour piano et orchestre, M 82
Manuel de Falla: Noches en los jardines de España, G 49

Alexandre Tharaud – klavír,
Orchestre national de France,
Louis Langrée – dirigent.
Text: A, N, F.
Nahráno: 7/2022 (Ravel), 6/23 (Falla), Auditorium de Radio France, Paříž.
Vydáno: 2023. TT: 62:13. 1 CD Erato 5054197660719.

Alexandre Tharaud se řadí k nejvýraznějším soudobým francouzským pianistům. Ravelovi se věnuje od mládí (v roce 2003 vydal na dvou CD kompletní nahrávku jeho klavírního díla) a oba Ravelovy klavírní koncerty měl na svém repertoáru už jako teenager. Jejich nahrávku pořídil však až vloni, ve svých čtyřiapadesáti letech. Spolu s Tharaudem se na ní podílí významný francouzský dirigent Louis Langrée a renomovaný Orchestre national de France.

Ravelův Klavírní koncert G dur patří k nejoblíbenějším a nejhranějším klavírním koncertům 20. století. Sám Ravel o něm řekl, že nechtěl psát hudbu vážnou, ale zábavnou, něco na způsob Mozarta nebo Saint-Saënse. Skladba je skutečně příjemně odlehčená, má barvitou instrumentaci, je okořeněná jazzem a baskickou lidovou hudbou, a klavírní part nabízí interpretovi jak efektní partie, tak i dostatek poetických, jemně impresionisticky probarvených ploch. Tharaud s Langréem nás hned v prvních taktech úvodní věty doslova „vtáhnou do děje“. Prásknutí biče, zurčící rozložené akordy v klavíru a rozverný popěvek pikoly působí jako rušná úvodní scéna nějaké vydařené francouzské historické komedie – a pak už posluchač nestačí žasnout, jak zábavný a vtipný „příběh“ před námi hudebníci rozvíjejí. Jednotlivé „scény“ a „záběry“ se střídají tak svižně a jsou tak nápadité, že věta skončí dřív, než se z toho všeho stačíme vzpamatovat.

Pomalá věta, v níž nad tříosminovým doprovodem plyne ve tříčtvrtečním taktu prostá zpěvná melodie, je poměrně dlouhá a poněkud statická. Ani Tharaud ani orchestr s ní nic moc nedělají, což je jen dobře, protože posluchač stačí po rušné první větě trochu nabrat dech. 

Třetí věta je stejně živá, vtipná a barvitá, jako věta úvodní. V obou krajních větách oceníme spoustu nejrůznějších zajímavých zvukových efektů a v celé nahrávce pak skvěle sejmutý zvuk a inspirovanou práci režiséra. Po doznění posledních tónů jsem si musel přiznat, že jsem se při poslechu tohoto Ravelova koncertu nikdy nebavil tak dobře, jako u této nahrávky.

Koncert pro levou ruku napsal Ravel na objednávku rakouského pianisty Paula Wittgensteina, který přišel v první světové válce o pravou ruku. Přestože tento koncert vznikal souběžně s Klavírním koncertem G dur, je v celkovém vyznění výrazně temnější a pochmurnější. Jednovětá skladba se dělí do tří poměrně zřetelně odlišených částí. Krajní „věty“ jsou pomalé, prostřední je živější a má téměř groteskní charakter. Ravel klade v tomto díle na pianistu enormní nároky, v mnoha místech by měly co dělat i dvě ruce. Kadence v první a ve třetí větě musel skladatel dokonce rozepsat na dvě osnovy. Tharaud zvládá celý koncert brilantně a jeho klavír zní tak velkolepě, až se ani nechce věřit, že něco takového lze zahrát pouhou jednou rukou (a ještě k tomu levou). 

Španělský skladatel Manuel de Falla (nar. 1876) žil mezi lety 1907–1914 v Paříži, kde k jeho přátelům patřili mj. Ravel a Debussy. Jeho skladba Noches en los jardines de España (Noci ve španělských zahradách) pro klavír a orchestr je nepřeslechnutelně inspirovaná španělskou lidovou hudbou (klavír tu mj. velice často napodobuje zvuk kytary). Neméně se ale v tomto díle projevuje vliv francouzského impresionismu. Nokturnovou první větu přednášejí interpreti velmi sugestivně. Korunují ji velkolepou gradací s efektními klavírními glissandy, po nichž se hudba ztiší do snového závěru. Následující dvě věty mají taneční charakter a plynou attacca. Tanec ve II. větě je spíš klidnější, zato ve III. větě je už od začátku hodně divoký – a Tharaud i orchestr jej hrají se strhujícím elánem. Teprve v závěru této věty se hudba zklidní a vše se rozplyne v kouzelném jitřním oparu. Tharaud, Langrée i Orchestre national de France se na tomto CD předvedli v tom nejlepším světle.

Sdílet článek: