pondělí, 4. říjen 2004

Klassizistische Moderne vol. 3

Napsal(a) 

booklet booklet
V řadě nahrávek Christophera Hogwooda s Basilejským komorním orchestrem jde o třetí snímek, orientovaný na neoklasickou odnož hudby 20. století. Všem třem skladbám na předložené nahrávce vytýkala kdysi přesvědčená avantgarda nedostatek vlastní invence, pro niž si museli vypůjčovat od mrtvých mistrů. Všichni tři autoři byli označováni za eklektiky a pouhé aranžéry; Stravinský si k Pulcinelle vypůjčil hudbu Pergolesiho, Malipiero v Ricercari per undici istrumenti napodobuje ptačí hlasy, Casellovi posloužily motivy Domenica Scarlattiho. Neoklasici byli podezříváni z podceňování publika, kterému předkládají pouze snadno stravitelnou krmi. Jako často v podobných případech, i tyto soudy křivdily. Neoklasicismus měl a má v hudbě 20. století své místo, nejen proto, že mu uchovalo poklad historických hudebních forem, k nimž se nakonec obraceli po počátečním bouřliváctví i mnozí vystřízlivělí avantgardisté. O Casellovu Scarlattianu pro klavír a malý orchestr se svého času, roku 1929 (což v bookletu pochopitelně nestojí), vášnivě přel Alois Hába. Casella byl obdivovatelem Mussoliniho, jenž v Itálii "nastolil řád", a z této pozice poněkud demagogicky obhajoval i svou skladbu - proti chaosu a libovůli atonální hudby. Hába tehdy oponoval a prosazoval tvůrčí svobodu, demokracii a socialismus. Jak obsah fašismu, tak obsah socialismu se brzy poté proměnily. V politickém smýšlení se tedy mýlil jak Casella, tak Hába, v lecčem se mýlili i jako tvůrci. V stylově čisté interpretaci Basilejských reprezentují dnes Pulcinella, Ricercari i Scarlattiana část velké, rozmanité a rozporuplné epochy. Jejich smyčce - základ obsazení klasického orchestru - jsou precizně sehrané, Christopher Hogwood je vede k průzračnosti zvuku příslušně okořeněnému neoklasickými "schválnostmi". Ve Scarlattianě hraje klavírní part Anthony Spiri , všestranný hudebník (mimo jiné vydavatel děl Alessandra Scarlattiho), mezi jehož učitele patřil také Rudolf Firkušný.

Vydavatel: Arte Nova / BMG

Stopáž: 59:17

Nahráli: Kammerorchester Basel, Christopher Hogwood, Anthony Spiri

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.