úterý, 22. únor 2011

Karol Szymanowski - Symfonie č. 3 Píseň noci, Houslový koncert č. 1

Napsal(a) 

Karol Szymanowski - Symfonie č. 3 Píseň noci, Houslový koncert č. 1 Karol Szymanowski - Symfonie č. 3 Píseň noci, Houslový koncert č. 1

Christian Tetzlaff – housle, Steven Davislim – tenor, Singverein der Gesellschaft der Musikfreunde Wien, Wiener Philharmoniker, Johannes Prinz – sbormistr, Pierre Boulez – dirigent . Text: A, N, F. Nahráno: červen 2009 a březen 2010 Großer Musikvereinsaal Wien. Vydáno: 2010. TT: 48:44, 46:46. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 8771.

Pětaosmdesátník Pierre Boulez srší aktivitou, jako by mu bylo nejméně o čtvrtstoletí méně. Jeho dirigentská vystoupení v koncertních síních a v operách (jejichž budovy chtěl před čtyřiceti lety vyhazovat do povětří) patří k nejsledovanějším – a nezapomenutelným. Avantgardista druhé poloviny 20. století a dnes už její klasik v bonusu k nahrávce vypráví (ve třech jazycích) o svém prvním kontaktu s hudbou Szymanowského: v přídavku (jedné části z Mýtů), jak jej slyšel tehdy sedmnáctiletý Boulez při koncertě Jacquese Thibauta, rozpoznal „harmonie, které v hudbě, jakou dosud znal, nepostřehl“, říká. Ve své dirigentské kariéře se samozřejmě soustřeďoval především na uvádění děl zakladatelů evropské moderny, počínaje vídeňskou školou, skladeb svých vlastních a svých souputníků Ligetiho, Nona, Beria, Stockhausena aj. Jednoho dne však došel k závěru, že pro orchestr napsali skladeb příliš málo, a také že nemůže opakovat stále totéž. Tehdy znovuobjevil Szymanowského a pochopil, že i on náleží k moderně, ačkoli ještě tkví v impresionismu, který ovšem Boulez touto cestou pro sebe rovněž znovuobjevil, stejně jako například Alexandra Skrjabina. Szymanowského střední období považuje za most mezi Debussym a Skrjabinem, prostými a jasnými slovy hovoří o Szymanowského umění instrumentace a rafinovaných detailech, skrytých v partituře, které je dirigentovým úkolem vyzdvihnout, o orientálních vlivech, jimiž byla tehdejší generace okouzlena a s nimiž polský skladatel pracuje jinak než Francouz Debussy. Boulezovo vyprávění rozhodně stojí za poslech jako vyznání a přiznání k tradici hudby, která má svou kontinuitu. Szymanowského Symfonie č. 3 „Píseň noci“ byla napsána mezi roky 1914 – 1916 pro tenor sólo, sbor a orchestr, textovou předlohu poskytl perský básník 13. století Mawlana Džalal-ad-din-Rumi. Mystičnost veršů nachází výraz v melodicko-harmonických prostředcích, v instrumentaci je využito kouzlo kolorujících dechových nástrojů, celesta, zvony, klavír i varhany, koncertantní houslové sólo zaznívá nad harmonickým pletivem. V partituře je mnoho detailů, o jejichž důležitosti Boulez ví stejně jako o účinku ztišení do nezvučna, pozvolných crescend a decrescend či prudkého vystupňování do fortissima. Ze stejného období je i Houslový koncert č. 1 . Fantazijně pojatá jednovětá forma byla jedním z projevů odklonu od zděděných klasických forem, důležité bylo navazování myšlenek, plynulost. Sólový part vyplouvá na povrch z orchestru a noří se do něj. I zde je nutné vypracování každého detailu (obligátní kadence však nechybí, vytvořil ji Szymanowského přítel a první interpret Paweł Kochański). Boulez umí hudební proud modelovat jako sochař hlínu, z jeho rukou vychází čistý tvar. K tomu je však třeba nejen tvárného materiálu, obsaženého v notovém zápise, nýbrž i souznění interpretů, jakými jsou houslista Christian Tetzlaff s jeho průzračnmý tónem, spolehlivý a bez známky námahy se proti velkému orchestru prosazující tenorista Steve Davislim , Pěvecký spolek Společnosti přátel hudby ve Vídni a výteční Vídeňští filharmonikové .

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.