pondělí, 28. červen 2004

Karl Böhm: Mozart, Mahler, R. Strauss

Napsal(a) 

Umělecké kariéra Karla Böhma (1894-1981) měla zářivé i stinné stránky. Stručná věta, že se "právě čtyřicetiletý hamburský generální hudební ředitel stal roku 1934 ředitelem drážďanské Státní opery a nástupcem Fritze Busche, jenž musel opustit Německo" je bez znalosti historických souvislostí bezobsažná. Drážďanskou operu vedl do roku 1943 a souběžně také (od stejného data až do konce války) Státní operu ve Vídni. V kontextu dějinných událostí už nejsou uvedená data pouze slovníkovými informacemi, ale naznačují mnohé z toho, co Böhm popsal ve svých pamětech (Vzpomínám si zcela přesně , Curych 1968). Jedinkrát v životě byl vypískán, a sice při zahajovacím představení Beethovenova Fidelia v znovupostavené vídeňské Státní opeře roku 1956. Pro vídeňské publikum byl tehdy stále ještě kolaborantem. Stejně jako u Herberta von Karajana a jiných nakonec přesvědčily více než denacifikační dokumenty umění samo. Böhmovy vztahy k Drážďanům byly po válce brzy obnoveny. Drážďanská Staatskapelle byla prvním hostujícím orchestrem, jenž účinkoval při poválečných Salcburských hrách už roku 1957, a Karl Böhm stál tehdy i při každém dalším hostování v jejím čele. Program koncertu z 15. srpna 1972 (na první straně vnitřku bookletu stojí chybně rok 1975) představoval typickou ukázku Böhmova repertoáru, v němž hlavními položkami byla Mozartova, Brucknerova, Wagnerova, Mahlerova a Straussova díla. Jedná se o snímek z archivu rakouského rozhlasu ORF v digitální úpravě z řady "Festspieldokumente". Mozartovu Symfonii A dur (KV 201 resp. 186a ) interpretuje prostě, nefilozoficky, postihuje přitom obě její (a Mozartovy) polohy: quasi rokokovou hravost i podtón sotva postižitelné melancholie. Právě tento podtón tvoří v rámci programu koncertu přechod k jedné z nejsmutnějších skladeb Gustava Mahlera, cyklu Písně o mrtvých dětech . Fenomén výkonu tehdy čtyřiačtyřicetileté Christy Ludwig byl dán zralostí ženy i umělkyně v zenitu kariéry i výjimečností jejího sopránu s mezzosopránovým až altovým zabarvením i rozsahem. Orchestr pod Böhmovým vedením v pravém smyslu doprovází; nechává sólistce volnost v dynamických vrcholech, podpírá zhudebněné Rückertovy verše a spolu tlumočí jejich tragiku. S Richardem Straussem pojilo Karla Böhma přátelství a k jeho symfonické básni Smrt a vykoupení měl zvláštní vztah, zprostředkovaný vzpomínkou Straussovy snachy. Před vlastní smrtí se měl skladatel svěřit, že to, co v mládí zkomponoval, naprosto souhlasí se skutečností, již právě prožívá. Dá se předpokládat, že pokaždé, když Böhm toto Straussovo dílo dirigoval, vzpomínka se vracela. Smrt a vykoupení snadno svádí k předstíranému patosu smrtelného zápasu, bouřlivému příboji hudby a rozvleklým lkajícím plochám. V podání drážďanských s Böhmem v čele je zápas bolestný, avšak prostý svou nevyhnutelností a vede vskutku ke smířenému vykoupení. Böhmův třicet let starý snímek nemá jen dokumentární hodnotu.

Vydavatel: Orfeo / Classic

Stopáž: 70:42

Nahráli: Christa Ludwig - soprán, Staatskapelle Dresden, Karl Böhm

Body: 3 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.