úterý, 9. červen 2009

Karel Košárek - Bohuslav Martinů: Jeux

Napsal(a) 

Karel Košárek - Bohuslav Martinů: Jeux Karel Košárek - Bohuslav Martinů: Jeux

Karel Košárek – klavír. Produkce: David Dittrich, C.E.M.A. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 8/2006, Kroměříž. Vydáno: 2008. TT: 67:14. DDD. 1 CD Supraphon Music SU 3937–2.

Celkem osmadvacet tracků se vešlo na toto CD Karla Košárka – jde o jeden z prvních disků, které ohlásily smršť martinůovských nahrávek, která nás v tomto dvouletí jistě zasáhne. I když již existují nebo vznikají série desek aspirujících na komplet klavírního Martinů, stále je co objevovat. A objevná je i dramaturgie tohoto alba, které zdobí výrazný, vtipný a graficky povedený booklet. Úmyslně rezignuje na rané klavírní cykly a koncentruje se – se dvěma výjimkami – na díla pařížského období.

Celkem třikrát zde čteme „world première recording“, a to hned u prvních čtyř skladeb, které dodatečně dostaly název Hry I  (pro podobnost i časovou souvislost s následujícími Hrami II ); dalším objevem je půvabné Jaro , skladbička z roku 1921 snící dosud impresionistický sen. A třetí premiérou je klavírní verze známé suity z baletu Kuchyňská revue . Ani další tituly nepatří k často uváděným (Strašidelný vlak , Adagio. Vzpomínky , Pátý den páté luny... ) a je zásluhou výtečného průvodního slova Aleše Březiny , že se posluchači objasní leccos ze skladatelovy tvůrčí cesty a poodkryjí se zajímavé příběhy samotných dílek.

Co to ovšem znamená pro interpreta, poskládat desku ze samých miniatur – zvlášť když jsou si tak výrazově podobné? První polovina trochu splývá: vše běží v překotném tempu, podobné sazbě a mechanickém pohybu osmin či šestnáctin. Na první kantilénu narazíme až ve Čtyřech větách a podle mého názoru to zrovna není silná stránka Karla Košárka. Snad je to vinou nástroje (blíže neupřesněný Petrof), jehož tón zní od druhé oktávy výš nepříjemně ostře a má jasné dynamické limity. Lepšího zvuku se na něm dosahuje v hustější akordické sazbě. Košárek má zato výrazný smysl pro rytmus a jeho přednes stále skrytě pulsuje. Výborné je finální roztančené Allegro ze Čtyř vět – a samozřejmě všechny části, kde Martinů uplatnil jazzový element. Zrovna tak přesvědčivá je v Košárkově podání mírně odtažitá, cudná lyrika Pátého dne a tichá vřelost Vzpomínek. Ty autor dopsal dva roky před smrtí a CD se jimi přirozeně uzavírá.

Body: 4 z 6

Dita Hradecká

Vystudovala konzervatoř v Plzni (obor klavír) a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí jako překladatelka, hudební publicistka (Harmonie, Hudební rozhledy, Hospodářské noviny) a donedávna vyučovala hudební historii na pražské pobočce New York University. Je redaktorka, organizátorka, překladatelka a v poslední době i vydavatelka elektronických knih. Pochází ze Strakonic. Ačkoli ji lákala řada oborů spíše exaktních, rozhodla se vystudovat konzervatoř, aby se ujistila, že profesionální umělkyní nikdy nebude. Nejrůznější kurzy klavírní, komorní a cembalové hry či barokního tance spolu s vlastní pódiovou zkušeností jí ale daly citlivost a čich na uměleckou kvalitu výkonu a zároveň empatii k profesionálním umělcům a tvůrcům. Překládá odborné texty a libreta z angličtiny, němčiny a francouzštiny. Ze studia hudební vědy na FF UK si odnesla hlavně poznání důležitosti kritického a nezaujatého myšlení a coby eklektik také úctu ke všem, kdo jsou schopni věnovat celý život jednomu skladateli nebo jedné oblasti. V letech 2016-18 vedla redakci vážné hudby na Vltavě, v roce 2019 se stala vedoucí knihovny Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.