pátek, 10. prosinec 2010

Karel Berman - Operatic Recital (Mysliveček, Mozart, Rossini, Donizetti, Glinka, Borodin, Smetana, Dvořák, Verdi, Janáček)

Napsal(a) 

Karel Berman - Operatic Recital (Mysliveček, Mozart, Rossini, Donizetti, Glinka, Borodin, Smetana, Dvořák, Verdi, Janáček) Karel Berman - Operatic Recital (Mysliveček, Mozart, Rossini, Donizetti, Glinka, Borodin, Smetana, Dvořák, Verdi, Janáček)

Karel Berman – bas, Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Pražský rozhlasový orchestr, Orchestr Národního divadla v Praze, Pěvecký sbor Čsl. rozhlasu, sbormistr Milan Malý; dirigenti Josef Kuchinka, Jan Hus Tichý, Robert Brock, Jiří Pinkas st., Jiří Stárek, Josef Hrnčíř, Alois Klíma, František Dyk, Jan Štych. Produkce: Vít Roubíček. Text: Č, A. Nahráno: Studio Čsl. rozhlasu Praha 1962 – 1980. Vydáno: 2009. TT: 73:59. AAD, ADD. 1 CD Radioservis CR0437-2.

V sérii portrétů českých pěveckých legend došlo na Karla Bermana , jehož výrazný hlas i typ charakterizoval – vedle Eduarda Hakena především – téměř dvě generace představitelů basového oboru v historii Národního divadla. Haken se svou vysokou postavou a drobnější Berman mohli některé role sdílet a každý jim vtiskl svou osobnost, jiné byly jako stvořeny právě pro Bermana. Jednou z takových byl Mozartův Leporello, jehož „rejstříková árie“ (jediná zpívaná v originálním jazyce) se samozřejmě na snímek dostala, nebo Basilio z Lazebníka sevillského , také Filip v Jakobínu , kterého ztvárnil i v televizní podobě opery z roku 1974 v režii Karla Jerneka. Největší prostor zaujímají na snímku tři árie Bajazeta z Myslivečkova Tamerlana (premiéru měl v ND roku 1977, nahrávka vznikla 1980 a je na CD nejmladší), které bych oželela; i když nejsem ortodoxní zastánce historické provozovací praxe, jejímž zásadám by snímek těžko vyhovoval, dalo by se jistě vybrat z Bermanova repertoáru něco pro něj charakterističtějšího (je to ovšem jediné zastoupení Orchestru Národního divadla na tomto snímku). Nejpůsobivěji pro mně zní – kromě otce Palouckého a Revírníka z Lišky Bystroušky – dva výstupy z Verdiho: Philippova árie z Dona Carlose a jako protiklad k ní Falstaffovo mudrování o cti. Z výběru snímků je patrné Bermanovo výrazové rozpětí, nezaměnitelná barva i dikce. Schází optický dojem z jeho herectví, které si my, kdo jej pamatujeme, ovšem domyslíme. Snad mohl být zvolen jiný snímek na titulní stránku bookletu. Z bůhvíjakého důvodu bylo použito foto z role Dikoje v Káti Kabanové, která jednak na nahrávce (pochopitelně) zastoupena není, a u těch, kdo netuší, může vyvolat asociaci s postavou Tovjeho ze Šumaře na střeše, kterého ovšem Berman (bohužel!) nikdy neztvárnil.

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.