booklet
Nahrávkou Mahlera a Strausse se
Karel Ančerl dostal do světa, který mu byl sice blízký, ale přece jen měl zvláště s Mahlerem určité koncepční problémy. Mahler obsahuje již známé atributy jeho dirigentského naturelu - hodinářskou přesnost rytmické struktury, kázeň, tíhnutí spíše k hybnějším tempům, odmítání přehnaných emocí ve prospěch ušlechtilosti, mimořádný cit pro stavbu velkých celků. Už jenom vezmete-li za příklad 1. větu z Mahlera, zjistíte, že Ančerl dosahuje mnohem kratší stopáže (13:25) nežli například později Bernstein (16:30) nebo Abbado (16:13). Ne náhodou se mu blíží další Čech - Rafael Kubelík (14:31). Hlavní rozdíl je však spíše pocitový. Ančerl jakoby stále nahlíží "českého" Mahlera prizmatem "českého" Dvořáka. Typickým příkladem je Scherzo, které má do vídeňské tanečnosti a vylehčenosti hodně daleko. Ovšem Ančerl-tektonik se nezapřel ve velkolepém finále.
Jeho pojetí Straussovy známé partitury Enšpíglových šibalství je moderní a rozhodně není znát, že skladba vznikla pouze rok po Mahlerově 1. symfonii . Všechny rytmické prvky, jež Ančerl interpretuje s až "sarkastickou přesností", jsou základním stavebním kamenem nahrávky.
Vedle významu audiofilského je třeba zdůraznit, že oba tituly jsou odrazem Ančerlova dlouhodobého zaujetí pro tyto skladatele. Byl jedním z nejdůležitějších mužů, kteří se zasloužili o vybudování interpretační mahlerovské a straussovské tradice České filharmonie, ze které orchestr těží dodnes.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 65:22
Nahráli: Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 4 z 6
