úterý, 9. prosinec 2003

Karel Ančerl - Gold Edition (Volume 18): Mozart: Koncert pro housle č. 3 G dur, Koncert pro fagot B dur, Voříšek: Symfonie D dur -

Napsal(a) 

booklet booklet
Osmnáctá část ančerlovské edice nás uvádí do světa klasicismu. Je ale třeba říct, že obě mozartovské nahrávky drží při životě výkony sólistů. Velmi mile překvapí David Oistrach - navzdory stáří snímku i ruské houslové škole odkojené Čajkovským je jeho Mozart velmi stylový. (Rozhodně mnohem stylovější než pozdější - místy téměř sladkobolný - snímek tohoto koncertu s Josefem Sukem). Zde navíc můžeme sledovat dokonalou techniku, přirozenou muzikálnost a detailní práci se zvukem. Takže člověk rád zapomene, že místy je tam romantičnosti přece jen příliš - podmanivé oistrachovské kouzlo promlouvá všude. Pokud jde o orchestrální part Mozartova Houslového koncertu , je asi třeba říct, že například na nahrávkách J. Bělohlávka (s Č. Pavlíkem) nebo L. Peška je mozartovský klasicismus vystižen lépe. A stejně tak je tomu ve Fagotovém koncertu , kde chybí orchestrálnímu partu serenádová lehkost a noblesa. Obě Mozartova raná díla tedy dost těžknou. Přitom fagotový part v podání Karla Bidla vylehčenost nepostrádá a sólista má navíc krásně posazený měkký tón - i když místy působí trochu jednotvárně. Nová nahrávka s F. Hermannem je mnohem jiskřivější. Voříškova Symfonie D dur - dílo geniálního mladíka, kterému předčasná smrt zabránila v další tvorbě - je v Ančerlově podání především dílem strohým a dramatickým. Oproti tomu novější nahrávka s Virtuosi di Praga nastudovaná Oldřichem Vlčkem stojí mnohem víc na melodických liniích. Zjednodušeně řečeno: Ančerlův Voříšek víc připomíná Beethovena, Vlčkův spíše rozezpívaného Schuberta. A je dobře, máme-li na zvukových záznamech oba přístupy k tomuto překvapivě zralému dílu mladého českého skladatele. Tento historický snímek obstojí i vedle vynikající nové nahrávky Jiřího Bělohlávka s Pražskou komorní filharmonií, která je ještě propracovanější a zvukově úžasně bohatá. U Ančerla leckde najdeme větší monumentalitu a smysl pro strhující výstavbu celku.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 71:03

Nahráli: David Oistrach - housle, Karel Bidlo - fagot, Česká filharmonie, Karel Ančerl

Body: 4 z 6

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.