Liszt: . Symfonická báseň „Les Préludes“
Bárta: Koncert pro violu a orchestr
Šostakovič: Koncert pro violoncello a orchestr č. 1
Es dur op. 107
Jaroslav Karlovský – viola, Miloš Sádlo – violoncello, Česká filharmonie, Karel Ančerl. Produkce: Jana Gonda, Vít Roubíček, Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1964 – 1968, Dvořákova síň Rudolfina, Praha. Vydáno: 2005. TT: 69 :05. ADD stereo. 1 CD Supraphon SU 3702- 2 011.
Světoznámě uznávaný dirigent Karel Ančerl byl jedním z nejvýznamnějších a největších propagátorů hudby 20. století. Jeho počiny v popularizaci novodobé hudby, a to hlavně ve spolupráci s Českou filharmonií , musí i dnes sklidit veliké poklony. Díky technickému vývoji se setkáváme s revidovanými nahrávkami na CD a je nám tak opět umožněn výjimečný poslech jedinečně provedených skladeb.
Výběr hned prvé skladby sice nezapadá do období minulého století, ale z hlediska prosazování nových tvůrčích idejí je zařazení skladby jistě záměrné. Symfonická báseň „Les Préludes“ Ference Liszta musela ve své době také bojovat o své postavení. První polovina devatenáctého století jen postupně přijímala programní hudbu jako projev zcela autonomní a uvedení děl s mimohudebním námětem provázely ne jedny boje. Stejný proces se odehrával i o sto let později, kdy vyvrcholilo období nových kompozičních technik, skladebných a interpretačních přístupů a prosazování moderních a hlavně individuálních cílů. Milovníci nástrojových skladeb komponovaných v poválečném, moderně progresivním stylu si při poslechu tohoto CD přijdou na své.
Lubor Bárta patří mezi ty skladatele, kteří ve své tvorbě vyšli z odkazu tradice, ale nebáli se využít ani prvků nových technik. Koncert pro violu a orchestr vznikl v roce 1957 a sleduje všechny zmíněné postupy. Viola zde nevystupuje jako sólový nástroj doprovázený orchestrem, nýbrž je významnou individualitou jednoho společného symfonického proudu hudby. Sólový part byl svěřen Jaroslavu Karlovskému , jenž vynikající interpretací vyzdvihl barevně komponovaný part violy. Technická zdatnost hráče jen napomáhá vyznít celkovému rázu tří vět, které přes „romanticky“ rozevlátou první část, meditativní střední díl vrcholí narůstající slavnostní gradací k úplnému závěru. Nejvíce působivá je jak z hlediska kompozice, tak i z hlediska interpretace harmonicky a melodicky mistrně zvládnutá vzrušená řeč violy.
Dmitrije Šostakoviče není dnes již potřeba více představovat. Některé skladby ruského skladatele došly svého úspěchu záhy po svém zrodu. Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur op. 107 vznikl přímo z popudu Mstislava Rostopoviče, jenž se part naučil během čtyř dnů. U nás bylo dílo poprvé uvedeno s Milošem Sádlem , Karlem Ančerlem a Českou filharmonií. Provedení se zmíněnými uměleckými špičkami se nyní dostává opět na scénu, a to díky této reedici. Zvláštnosti koncertu tkví v nástrojové střídmosti, která se projevila vypuštěním celé žesťové skupiny (výjimkou je lesní roh), a to za účelem vyniknutí sólového partu. Ostrý ironický náboj hlavního tématu se proplétá všemi čtyřmi větami, jež jsou včleněny do dvou velikých celků. Jedinečné kvality a umělecký nadhled předního violoncellisty se mohly plně projevit i v této kompozici. Osobitý přístup naopak ozvláštňuje již tak mistrně zvládnutou kompozici.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 69 :05
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
