neděle, 24. červenec 2005

Karel Ančerl - Gold Edition(Vol. 41): Hanuš: Suita z baletu Sůl nad zlato, Symfonie č. 2

Napsal(a) 

booklet booklet
Česká filharmonie, Karel Ančerl. Produkce: Jana Gonda, Vít Roubíček, Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1955, 1956. Vydáno: 2005. TT: 65:06. AAD. 1 CD Supraphon SU 3701-2 001.

Jedenačtyřicátý disk ze "Zlaté edice" Karla Ančerla je věnován nedávno zesnulému Janu Hanušovi (1915-2004) a nejen proto je vhodné na něj zvlášť upozornit. Hanuš nejen že ovládal zákony hudební "architektury", byl také nadán melodickou invencí a dalšími vklady, které jsou nutné k vytvoření trvalého díla - včetně docela obyčejného moudrého lidství. Balet Sůl nad zlato i Druhá symfonie jsou skladby z počátku padesátých let minulého století, doby, kdy se žádala žhavá témata ze současnosti a bojovný duch, jenž by podporoval činorodost při budování "lepších zítřků". Hanuš napsal líbeznou hudbu k pohádce Sůl nad zlato a také do jeho symfonie se zaposloucháme hned napoprvé. Nebylo tomu tak ovšem proto, že tak zněla estetická směrnice, ale proto, že Hanuš takovou hudbu měl v sobě. Druhá symfonie dokonce byla inspirována myšlenkami sv. Františka z Assisi, což by se stranickým hlídačům idejí ani za mák nelíbilo. Ošálila je přístupná hudební řeč. O tom, kde je v hudbě hranice jasného a přímočarého poselství a jinotaje, by se mohlo dlouho debatovat. Jak píše Jaromír Havlík v bookletu, symfonie zněla optimisticky, nekonfliktně a byla hodnocena příznivě. Po skutečné náplni, kterou do ní vložil skladatel, se nikdo neptal, i když smířlivý klidný závěr při premiéře roku 1952 přece jen překvapil. Dnes víme, proč Jan Hanuš uzavřel symfonii právě takto. A věděl to jistě i Karel Ančerl, když ji roku 1956 s filharmoniky nahrával.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 65:06

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.