neděle, 22. leden 2006

Karel Ančerl: Gold Edition (Vol. 40) - Burghauser: Sedm reliéfů, Dobiáš: Symfonie č. 2

Napsal(a) 

Karel Ančerl: Gold Edition (Vol. 40) - Burghauser: Sedm reliéfů, Dobiáš: Symfonie č. 2 Karel Ančerl: Gold Edition (Vol. 40) - Burghauser: Sedm reliéfů, Dobiáš: Symfonie č. 2

Česká filharmonie, Karel Ančerl. Produkce: Jana Gonda, Vít Roubíček, Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1960, 1964. Vydáno: 2005. TT: 67:48. ADD. 1 CD Supraphon SU 3700-2 011.

Jarmil Burghauser (1921-1997) je znám každému, kdo se blíže zajímá o Antonína Dvořáka, především jako tvůrce tematického katalogu Dvořákova díla. Že byl mimo jiných aktivit, s tímto skladatelem spojených, také skladatelem, ví málokdo. Jeho nejlepším dílem pravděpodobně zůstane hudba k baletu Sluha dvou pánů z roku 1957, napsaná v "dvořákovském duchu". Burghauser však chtěl jít jako tvůrce s dobou a tak se na počátku šedesátých let obrátil ke kompozičním technikám, které sice už zcela nové nebyly, u nás však bylo jejich rozvinutí zabrzděno etapou socialistického realismu. Tak vzniklo Sedm refiléfů pro orchestr (premiéra byla roku 1963). Kompozice zvukových ploch, nezvyklých barev, střídání kontrastů všeho druhu, ať jakkoli racionálně promyšlených, však samo o sobě hudební stavbu neunese. Zachovaná nahrávka pro mne představuje zajímavý dokument z počátků české Nové hudby, v její historii však velkou stopu pravděpodobně nezanechá. Osoba a dílo Václava Dobiáše však představuje složitější problém. Jaromír Havlík skladatele střízlivě označil za "jednu z nejexponovanějších osobností českého hudebního života v poúnorovém období" a jeho kantátu Buduj vlast, posílíš mír za "do značné míry vzorové dílo tzv. socialistického realismu". Jeho jméno je s "budováním" tak bytostně spojeno, že znemožnilo reflektovat jeho tvorbu jinak než právě prizmatem socialistického realismu. Realismus však nebyl jen socialistický. Druhá symfonie vznikla ne náhodou roku 1956, kdy se hnuly ledy (premiéra byla při Pražském jaře 1957 pod Ančerlovou taktovkou). Pokud něco "obráží", pak pnutí a pukání, které provází nadcházející tání. Skladba je to dobře vybudovaná a možná, že jí i Ančerlova nahrávka pomůže. Bylo velmi moudré, postavit vedle sebe právě svobodnou technikou utvořené, avšak málo přesvědčivé dílo Burghauserovo, a jménem svého "otce" zatížené, samostatného života celkem schopné "dítě" Dobiášovo jako dva kontrasty z téže doby.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 67:48

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.